Ambulantní vztah

Co je to, byste rádi věděli? Vydržte, objasním. Hlava ozdobená šedivou hřívou, uhrančivé oči a svérázný humor vešly během desítky uplynulých let do povědomí veřejnosti. Těmito slovy uvedla moderátorka ČRo Dvojka svého hosta v pořadu Nezatloukat. Zmatek, oheň, smích i trochu křeč – tak dotyčného charakterizovala jedna astroložka, žena, která jej přivedla k loutkám a kterou si i vzal. Práce s loutkami jej bavila, umožňovala mu cestování, tedy pestrý život, ale nakonec vedla k rozvodu… Tvrdil, že mu to nevadí a také nelituje, že se už nikdy neoženil.  Naopak. Léta totiž upřednostňuje tzv. ambulantní vztah. Moderní trend soužití s osobou druhého pohlaví (u něj momentálně s partnerkou Ivankou), ale bez „požehnání“ úřadu. Před vztahem s Ivankou prožil silně bouřlivý vztah s ženou mladší o celou generaci. Zodpovědný a vřelý vztah má pouze ke svým dětem a k rodičům. Se slabostí k alkoholu ani s láskou k různým „odrůdám“ své profese (miluje i motorky, bigbít, atd.) se nijak netají. O kom je řeč? O Bobu Kleplovi.

Hm… zamyslil jsem se a došel jsem k závěru, že již mnoho let rovněž žiji „ambulantně“. Tedy v nezávazném vztahu. Po léta jsem nezaznamenal, že by toto volné soužití vedlo k nějaké katastrofě.  Víte, ona totiž samota je prevít. Provokuje a přepadává nás ve chvíli, když to nejméně čekáme.

Jak tak přemýšlím, zjišťuji, že s Bobem mám hodně společného.

V podstatě jsem vlastně egoista i kapku podivín. Miluji totiž obojí - společnost i samotu. Že se to tříská? Nevěřte.

Jsem horkokrevný tvor (bohužel nikoli mládím), tedy člověk, který upřednostňuje chladné prostředí, takže u mne doma teplota nepřevýší 18 °C, někdy i méně. Nevadí mi natáhnout si vytahaný starý, ale teplý svetr, trochu neforemné tepláky a tlusté ponožky. Když se posléze nějakou činností dostávám do „varu“, teplé „hadry“ stahuji a natahuji méně hřejivé. Možná díky tomu neznám co je rýma, jakákoliv „odrůda“ chřipky, alergie apod. Potěšilo mne také, když jsem náhodou zaslechl, že u lidí, kteří „vegetují“ při nižší teplotě, se samovolně spaluje více kalorií.  No a samozřejmě, že svoji roli hrají i korunky ušetřené za plyn.

Ale uznejte, která žena by bez reptání zvládla takovou „kosu“??? Mám spolehlivě vyzkoušeno. Možná bych mohl sbalit Eskymačku, ale v tom případě bych asi pohořel sám. Důvod, proč tedy stále žiji sám nebo „ambulantně“.  

Osud mi dal do vínku hlubokomyslné přemýšlení o zdánlivě obyčejných věcech a také kapku šťouravou náturu. Pro soužití s někým, žádné plus, uznávám.  

Ten „někdo“ totiž musí časem nutně dospět k nikoli názoru, že jsem cvok, škrt i lakomec a ve vztahu je zase „vymalováno“.

Malý příklad. Varná konvice. Máme ji skoro všichni, je rychlá, automaticky vypíná, ale je také pěkný žrout elektřiny. A přitom na zmírnění její „nenažranosti“ stačí jednoduchý fígl - odměrka, do které si předem připravím vodu na hrnek kávy. Ohřívám tedy „pouze“ potřebné množství. Voda v odměrce se navíc samovolně ohřeje na teplotu místnosti a je rychleji uvařená.

Ťukáte si na čelo? Nevadí, ten krám už nevlastním a kafé vařím v obyčejné nerezové konvici s píšťalkou. Zopakoval jsem si trojčlenku a zjistil jsem, že tímto způsobem mě jedna káva přijde o více než korunu levněji.

Blbost? Spočítejte si, kolik kafiček denně vypijete (s někým?) a vynásobte.  Uspořím tak asi dvě stovky. Mohl bych dlouho psát o komplikacích, které se díky takovému „blbnutí“ zákonitě dostaví. S jakoukoliv partnerkou. Prostě „běžné provozní“ problémy, které já nemusím. Například nemyji nádobí pod tekoucí vodou, splachuji vodou již použitou, nereguluji teplo, nakupuji pouze na několik dní dopředu (lednička je „žrout“ největší), svítím  úsporkami, peru jen když už není co hodit na sebe, ložní prádlo vyměňuji dle kalendáře, prach utírám, jen když ho slunce příliš zviditelní, mytí oken neřeším. 

 Jednou týdně však přece jen „hřeším“. „Naložím se“ do vany po okraj naplněné teplou vodou a lebedím si. Kdo nevlastní vanu, jen sprcháč, nepochopí. Relaxace, kterou při koupeli plnými doušky vychutnávám, bezpečně nahradí všechny „probenděné“ prachy.

Samotu, zmiňovanou v úvodu, si udělám, když se mi to hodí.  Tak to je tedy ta „ambulance“. Vzhledem k dlouholetému „single stavu“ si už nedovedu ani představit“, že bych do něj někoho vpustil.

Věk však nejde zastavit, zdraví není nekonečné a vím, že v případě potřeby děti nepomohou…

Smyslem této úvahy však nebyl pláč nad rozlitým mlékem. Vztahy a především rodinné jsou neskutečně složité a někdy bývají protkány nitkami tenkými jako pavučina, ale pevnými. Stačí však náraz a pavučina se protrhne. Já ji mám už hodně děravou a nepomůže, že se ji občas snažím zalátat.

Moje dnešní mudrování berte, prosím, jako nadsázku.

Leccos by se dalo napravit- pokud jinak nedáte, jsem například ochoten si zase koupit tu varnou konvici, ale co s tím mým „studeným odchovem"?

 Hezké dny přeji.                Váš bloger Jiří