Situace kolem Covidu 19, zejména diametrálně odlišné názory nejrůznějších odborníků a vědců, mně připomněla slova našeho dávného pana učitele. A co že to pan učitel říkal?
„Chlapci a děvčata, jediný obor, který splňuje podmínky pro užití tak radikálního českého názvu "věda", je matematika. Ty ostatní by měly být poněkud skromnější a místo pojmů ,věda‘ a ,vědec‘, používat jiné výrazy. Například taková polština má pro to krásná slova ,nauka‘ a ,naukowiec‘, která plně odpovídají podstatě věci."
***
Nu, já s panem učitelem souhlasím.
***
Ač pouhý amatér, chtěl bych příležitostně věnovat blog některým významným matematikům.
***
A toto jsou protagonisté první epizody:
***
Jak romantičtí jsou ti mladí, talentovaní muži, jejichž krátká životní pouť končí kulkou z pistole soka při souboji! Ten se obvykle koná za ranní mlhy a důvodem bývá nějaká mladá dáma. Dosti z času, který jim byl vyměřen, ještě bývá zbytečně promarněno například v politických šarvátkách, či diskusích nebo divokých pitkách, což vyjde nastejno. Zažívají též nejrůznější ústrky. Tak je známe z (hlavně ruské) literatury.
V historii matematiky, je takovým hrdinou par excellence francouzský genius Evariste Galois, jeden z největších matematiků své doby. Posuďte sami:
Nebyl přijat na polytechniku, byl vyloučen z Ecole Normale, akademici poztráceli jeho práce, které poslal k posouzení. Jeho milovaný otec, starosta městečka poblíž Paříže, uštván tmářským klérem, spáchal sebevraždu. Jako vášnivý republikán bojoval na barikádách a několik měsíců strávil ve vězení. Kulka ze soubojové pistole ukončila jeho nadějný život v pouhých dvaceti letech!
Večer před soubojem sepsal výsledky svého bádání v dopise příteli: nešlo o nic menšího, než o teorii grup, klíč k moderní algebře a geometrii.
Říká se, že Evarista Galoise zahubila lidská hloupost. To je jistě pravda. Ale nebylo jí trochu i na jeho straně?
***
Pan Joseph - Daniel Guigniaut, ředitel pařížské Ecole Normale, měl ráno, 9. prosince 1830, velmi špatnou náladu. To je ještě slabé slovo. Byl rozhořčen na nejvyšší míru. Příčinou byl hanopis na jeho osobu, který se objevil v novinách. No, v novinách – v jakémsi pochybném, plátku Gazzete des Ecoles. Podnětem k onomu článku byla Guigniautova snaha udržet školu stranou revolučních události toho roku. V článku byl ovšem vylíčen jako nerozhodný zbabělec. Pan ředitel si byl jist, že autorem toho jidášského svinstva je jistý Evariste Galois, vzpurný student druhého ročníku. Galois byl vášnivý republikán, zakladatel republikánské buňky na škole, který se dožadoval účasti studentů na červencové revoluci. Sám o sobě tvrdil, že je matematik. Pan Guigniaut měl připravený efektní plán jeho odhalení.
Stál v posluchárně před svými žáky. Po té, co je seznámil s obsahem článku řekl: „Budu se každého z vás osobně ptát, zda je autorem tohoto odporného hanopisu“. Přes veškerou snahu se mu nedařilo působit klidným, až lhostejným dojmem, jak si předsevzal.
„Napsal jste to vy nebo snad znáte autora?“ zeptal se prvního studenta.
„V žádném případě, pane řediteli.“
Tak to šlo dál až k pátému studentu, kdy otázka zůstala bez odpovědi.
„Tak co mi řeknete?“ zeptal se pan Guigniaut důrazně.
„Nevím, jak bych měl odpovědět, pane řediteli“ řekl student.
„... ale vím také, že když na vaši otázku odpovím pravdivě, zachovám se nečestně vůči jednomu ze svých kolegů.“
Co je to za drzé štěně z prvního ročníku?
„Chcete krýt zrádce?!“ rozkřikl se pan Guigniaut a cítil, jak ho opouští strojený klid.
"Ostatně, nepotřebuji se nikoho ptát, autora toho pamfletu znám velmi dobře!!" vyrazil ze sebe na konec a zuřivě se vrhl přímo ke Galoisovi.
"Neopovažujte se vůbec mluvit" křičel ředitel.
„Nemáte právo, pane řediteli...“ pokusil se znovu Galois.
„Mlč!!! Nebo za sebe neručím! Spakuj si věci a zmiz! Zmiz z mé školy!“
***
Ve své kanceláři, v pohodlném křesle, se pan Guigniaut uklidnil.
***
Toto přání však zůstalo oslyšeno. Během svého dlouhého života slyšel pan Guigniaut o Evaristovi Galoisovi nesčíslněkrát. A co víc, neustále na něho byl dotazován.
***
V odpovědích pana Guigniauta byla zpočátku cítit i jistá hrdost. Jakoby si na rostoucí slávě Galoise, jakožto matematika, připisoval jisté zásluhy:
„Ano, Galois byl geniální matematik, což jsme my v Ecole Normale velmi dobře rozpoznali. Představte si, že v Ecole Polytechnique ho dvakrát vyhodili od přijímací zkoušky! No viděl to svět?“
Na otázku, zda Galois Ecole Normale dokončil, odpovídal pan ředitel takto:
***
Ještě v roce 1876, který byl posledním rokem života nebohého pana Guigniauta (bylo mu již 82 let), došlo v jednom parku, nedaleko jeho alma mater, k této scéně.
Pan Guigniaut se poněkud překvapeně a nechápavě díval na mladé studenty, než řekl:
A jeho oči hleděly kamsi do daleka. Možná do dní, kdy byl ředitelem Ecole Normale a Galois jejím žákem. Anebo spíš kamsi na druhý břeh...
***
Bylo to všechno tak? Kdo ví...
Konec konců, nezapomeňte, že dějepis není věda, nýbrž "pouze" nauka.
Použité zdroje:
Leopold Infeld: Whom the gods love
Ioan James: Remarkable mathematicians
Carl Boyer: A history of mathematics
