Neutrální roh

Za chyby se platí. Chytrý člověk se dokáže poučit z chyb druhých, hlupák se nepoučí ani z těch svých. Tak nějak se to, myslím, říká.

„Vy byste mohl znát Viktora Ołoszczynského,“ obrátí se pan Morávek na pana Šturma, když se zase jednou sešli, ještě s panem Matějkou, na pivu.
„To soukromé očko?“ zeptá se inspektor Šturm a dodá: „Toho znám... bohužel.“
„On pro nás kdysi sledoval jednoho zaměstnance kvůli zpronevěře." řekne pan Morávek. „Je to bezvadnej chlap a má také někde u Rokytky boxerskou školu.“

Při slovech „bezvadnej chlap“ zvedne pan Šturm obočí, ale neřekne nic.
„On je napůl Polák a žil nějaký čas ve Francii. Nebo v Anglii, teď nevím. Ale už dlouho je v Praze,“ upřesní pan Morávek a pokračuje:

„Já nevím, jestli třeba sledujete box. Asi ne. Tak vám řeknu, že mistrem republiky ve váze welterové, je Arnošt Zítek. On je ten Ernsta, jak mu říkáme, můj příbuzný. Takový vzdálenější synovec. Jeho táta má na Kladně obchod uhlím. Trénuje ho ten slavný Čechoameričan Joe Jahelka, který založil právě na Kladně boxerskou školu. Teď už zase vyučuje rohování v Chicagu, ale na Kladně se pořád objevuje.

Před časem mě Ernsta pozval na zápas do Lucerny, kde se měl utkat s vyzyvatelem, nějakým Kortánem. A ten Kortán je, jak oni mezi sebou říkají „lightweight“, což v tomhle smyslu neznamená váhovou kategorii, ale prostě „nikdo“ nebo „nula“.  Já jsem tam šel. Ona je tam taková elektrizující atmosféra, víte? Bylo narváno. Výsledek zápasu se dal očekávat, ale v boxu se nakonec může stát cokoli. Navíc vítěz měl brát slušnou sumičku, takže o motivaci bylo postaráno. Napětí bylo přímo hmatatelné.

Já jsem popřál Ernstovi úspěch a když jsem odcházel z jeho šatny, tak jsem potkal toho pana Ołoszczynského. On totiž trénoval toho Kortána, abyste věděli. Prohodili jsme pár slov a dozvěděl jsem se, že ten Kortán je slévačem v kolbence, bydlí v Nehvizdech a nutně potřebuje ty peníze pro vítěze, jelikož je na tom jeho rodina hodně zle.

Pak už zazněl gong a Lucerna se rozbouřila. Oba sokové se jen tak oťukávají: jab, double jab a tak.

Kontaktní údery, nic víc. O přestávce padnou na židličky a trenéři do nich něco hučí. Joe Jahelka na jedné straně, Viktor Ołoszczynski na druhé. A znovu do boje.
A pak, ve třetím kole, se to stalo. Ernsta byl nejspíš ukolébán do pocitu falešného bezpečí, ruce podél těla a najednou direkt na bradu a vzápětí levý hák. A milý Ernsta se sesune na podlahu ringu.

Teď vám musím něco vysvětlit. Neutrální roh ringu je jeden z těch rohů, které nejsou obsazeny boxery a jejich týmy. A platí takové pravidlo, že jakmile boxer srazí svého soka na zem, musí se odebrat právě do neutrálního rohu. Pak teprve sudí začne odpočítávat, víte? Já nechci dělat chytrého, řekl mi to ten Ołoszczynski a také mi vyprávěl, že právě na toto pravidlo dojel Jack Dempsey v zápase o titul mistra světa v těžké váze s Genem Tunneym.

A ten Kortán tam stojí nad Zítkem a kouká na něj. A rozhodčí stojí a kouká na Kortána. Lucerna bouří a já vidím, jak Ołoszczynski řve, až mu nabíhají žíly na krku a gestikuluje směrem ke Kortánovi. Ten ale neslyší, nevidí a stojí, jako solný sloup. Drahocené vteřiny plynou. Pak Kortán konečně pochopí, přejde do neutrálního rohu a rozhodčí začne Zítka odpočítávat.

Když řekne devět, Zítek už zase stojí a vzápětí zazní gong. A to Ernstu zachránilo, víte? Kortán mu daroval čas. A on se během pauzy  vzpamatuje, v dalších kolech už jasně dominuje a vyhrává zápas. Při vyhlašování stojí Kortán se sklopenou hlavou. Ví, že vlastní blbostí prohrál vyhraný duel. A přišel o částku, kterou tak potřeboval.

Já jsem po tom utkání jel za sestrou do Poděbrad. Přijdu do kupé a s hlavou schovanou pod pověšeným kabátem tam sedí chlap. Když se vlak rozjede, tak ten člověk vstane, stáhne okénko a dívá se ven. Je to ten Kortán! Sedí proti mně. Chce se mi něco říct, ale vlastně nevím co a tak mlčím.

Venku je černá, deštivá noc.

A pak, někde za Počernicemi, vlak zastaví v poli. A ten Kortán se zvedne, otevře dveře a seskočí z vlaku. Pak ho vidím, jak namáhavě postupuje rozmočeným polem k obzoru. Nakonec ho pohltí tma...
Kam ten člověk jde? Napadne mě. Do Nehvizd je to ještě pěkný kus cesty. Měl bych někoho zavolat? Ale nakonec - vystoupil přece dobrovolně. A tak jsem neudělal nic. Ale bylo mi ho líto. Představil jsem si, jak jeho žena čeká, že přinese peníze. Možná mají malé děti. Ernsta, který má peněz dost, zatím slaví s kamarády někde v baru a tenhle tady v zimě, tmě a dešti klopýtá polem, protože se mu nechce domů... Možná se stydí. Vždyť byl tak blízko vítězství. Stačilo jen jít do neutrálního rohu.

Za nějaký čas jsem potkal pana Ołoszczynského a přivedl jsem řeč na ten zápas.
,V boxu za každou chybu draze zaplatíte,‘povídá on, ,a obvykle to i dost bolí… No, ono už je to teď jedno, ale řeknu vám, že kdyby tehdy padl Kortán a Zítek tam tak blbě zůstal stát, tak ho rozhodčí do toho neutrálního rohu okamžitě pošle, protože je to mistr republiky. Každý se totiž přikloní k tomu silnějšímu, lepšímu, krásnějšímu, slavnějšímu… A to platí nejen v boxu, však to znáte, pane Morávku, c’est ça la vie!‘.

A já vidím toho zlomeného člověka, potácejícího se rozmočeným polem pod pláštěm noci… A pak toho vítěze, pijícího šampaňské v kruhu obdivovatelů a obdivovatelek… A obojí je to vlastně stejná marnost, přátelé… Lesk a bída tohoto světa...“
***
Pan Morávek se rozloučí a zamíří domů. Dnes není noc deštivá. Je krásná a jarní. Jak je ten svět krásný, napadne ho. Bez jakýchkoli bojů...

Pozn.: Joe Jahelka (1881 – 1940) – průkopník boxu u nás. V letech 1898 – 1913 žil v New Yorku, kde se začal věnovat boxu. Následně působil 10 let v Kladně, kde měl boxerskou školu a podporoval kladenský sport (např. fotbal). V roce 1923 odešel i s rodinou do Chicaga, do Kladna se však příležitostně vracel.