Americký pohled na věc

Tak někdy může být, pro nás Evropany, ten americký pohled na nějakou záležitost trochu nepochopitelný. To si přiznejme. Ale proč je tomu tak?

Mým posledním zaměstnavatelem se před lety stala jedna obří konglomerátní společnost.
Zpočátku jsem pracoval pro divizi, která právě převzala podobně zaměřenou část jedné americké firmy a usilovala o americký trh. To samozřejmě vyžadovalo intenzivní komunikaci a spolupráci s americkou stranou.

Jenže, jak vlastně na ty Američany? Jak s nimi jednat? Jaké jsou jejich názory, požadavky, priority?

Nejlepší je takový problém řešit sofistikovaně. A tak byl nastartován projekt „Cultural Change“ a prvním milníkem byla přednáška amerického lektora. Konala se v centrále naší firmy v Německu a měl jsem tu čest rovněž se zúčastnit.

Za svůj život jsem absolvoval množství přednášek a školení, pro která používám souhrnné označení „přehlídka ztraceného času“. Ale toto mezi ně rozhodně nepatřilo. Naopak, bylo velmi zajímavé.

Americký lektor byl celkem mladý, pomenší kudrnáč s ryšavými vlasy.
 

"Dobrý drescode" šuškali jsme si. Je fakt, že ten skvělý boater si záhy sundal...

Mládenec se rozhlédl po auditoriu (bylo tam jistě víc než dvě stě posluchačů z evropských a asijských lokalit naší firmy) a postupně si vybral asi pět osob – a já byl mezi nimi – se kterými se srdečně pozdravil. To jsem nikdy před tím nezažil a líbilo se mi to.
 

Dalším překvapením bylo, že neměl připravenou žádnou prezentaci, žádné slajdy, nic. V naší firmě nepředstavitelné! Jen tak chodil, mluvil a občas něco napsal na tabuli.
 

„My Američané si nehrajeme na kvalitu“ začal. „Na prvním místě je pro nás cena, co si budeme nalhávat. A na druhém pak skutečnost, jestli to, za co ty peníze vydáme, splní naše očekávání. A kvalita, jak je obvykle chápána tady v Evropě, je tak – řekněme -  na pátém místě“

A je to! U naší společnosti tomu bylo přesně naopak. Tedy alespoň verbálně – ale to jsem tehdy ještě nevěděl.

A pak mluvil například o tom, jaká témata jsou vhodná, resp. nevhodná pro konverzaci během přestávky obchodního jednání. Vhodný je prý například sport (jenže náš soccer je moc nezajímá a – ruku na srdce – kdo v Evropě ví, kolik houmranů udělali, řekněme, Milwaukee v posledním kole MLB? Ale budiž), dále pak rodina, dovolená, domácí zvířátka a tak. Naprosto nevhodným tématem je pak třeba politika (ha ha, to by se většina z nás tady neměla o čem bavit. Tedy kromě mě…) nebo náboženství.  

To nejpodstatnější si však nechal na konec.

Krátce se zamyslel a řekl: “Podívejte se, já vám něco povím.“ A bouchl dlaní do tabule, až se spící kolegové polekaně probudili.
 

A pak se rozesmál...
 

Takže tak...