Být dalajlámou, Bursíkovi už vlajku nepůjčím

Každým rokem v předjaří, hned jak vykouknou sněženky, vídáme v televizi pravidelně p.Bursíka. Ne že by to bylo kvůli němu samotnému. Pan Bursík se snaží vyburcovat společenské svědomí a upozornit na porušování lidských práv v Tibetu. Tím, že se jeho obličej mihne v hlavních zprávách, je vždy o nějaký ten pikometr blíže Den, kdy rázovitý himalájský kraj bude konečně svoboden. Ten Den, kdy mu bude dopřána stejná demokracie, jaká byla vybudována např. v Kosovu, Iráku nebo Afghánistánu.

Fotozpravy.idnes.cz

Ale vlajka Tibetu je také současně vyvěšována v mnoha jiných místech - malých i velkých, všude, kde se k tomu místní radní rozhodnou. Je to trochu nespravedlivé. Jak k tomu přijdou např. zastupitelé v takových Vejprtech - když vyvěšují vlajku oni, nikdo jim za to ani nepoděkuje - a večer je zase v televizi jenom pan Bursík, to je pech. I nám, kteří v Dolním Šoustově pravidelně tibetskou vlajku vyvěšujeme, ta divná záhada už dlouho vrtá hlavou. Jak to ta televize dělá, že je vždy shodou okolností každý rok p.Bursíkovi nablízku - pokaždé, když zrovna vyvěšuje vlajku Tibetu ? Copak je naše vlajka nějak horší ? Kdo ví, zda by se neměl udělat pořadník, rada pro televizní vysílání by se tím měla zabývat. Pan Bursík přece není jediným výhradním dealerem tibetské vlajky pro Česko a okolí.

Ovšem kdyby pózoval s vlajkou jen pan Bursík, to by ještě šlo. Jenže minule tam byli i jiní s protekcí. Rodina je rodina, tak se k vlajce klidně přivine i Kateřina Jacques, a protože tam bylo volno, podepřeli vlajku z druhé strany dalším kandidujícím straníkem. Jak znám stranu Zelených, ani bych se nedivil, kdyby za vlajkou byl ještě schovaný třeba nějaký gay, na kterého vepředu nezbylo místo.

Pro člověka, který doma žádnou vlajku Tibetu nemá, je taková samotná vlajka na dvě věci: na mávání a na visení. Visení jsme si v předchozím textu již celkem dostatečně probrali, a proto se teď trochu zastavíme u toho mávání. Proč tedy vlastně lidé vlajkou mávají – jak se např. liší fanoušek, který mává národní vlajkou po vítězství ve fotbale či hokeji od p.Bursíka ?

Fanoušek je patrně podnapilý, ale to může být klidně pan Bursík taky. Jenže fanoušek je také většinou nadšený, hrdý a pyšný na to, že země, jejíž vlajkou mává, dosáhla nějakého úspěchu. Mává s vlajkou jen tak, zadarmo, z radosti. Mával s ní dřív, než televizní štáby přijely a klidně s ní bude mávat i potom, co odjedou. Vztah fanouška a vlajky je prostě takový obyčejný - bláznivý, jednoduchý a nezajímavý.

Naproti tomu je vztah pana Bursíka k vlajce sofistikovanější. Pan Bursík má totiž na vlajku větší požadavky. Vlajka musí být nějakým způsobem užitečná, aby stálo za to, s ní mávat. Není tak hloupý jako třeba tibetští mniši, kteří se celé dny a týdny modlí, plazí v prachu a bičují důtkami, aniž by si s vlajkou mávli - ti se tedy od pana Bursíka významně odlišují. Z toho je vidět, že p.Bursík má nad vlajkou jasně navrch.

Avšak není důležité, co si o tibetské vlajce myslí nějaký bloggový pisálek, ožralý hokejový fanoušek, nebo kandidující pan Bursík. Důležité je, co si o tom všem vlastně myslí nejvyšší duchovní autorita, Jeho svatost Dalajláma. A zde milé děti, musím popravdě řečeno přiznat, že nevím. Opravdu nevím, proč nechá Jeho svatost Bursíka tou vlajkou pořád mávat. Letos se mi  zdála vlajka dole trochu upatlaná, kdo ví, zda si s ní někdo nečistí boty, když televizní štáby odjedou, a rok tam leží někde v koutě. Já být panem Dalajlámou, Bursíkovi už vlajku nepůjčím.

Poznámka:

Tento článek je o p.Bursíkovi.

Omlouvám se proto všem homosexuálním gayům, mnichům, lesbám, vlajkonošům, i občanům města Vejprt (včetně přilehlé fiktivní osady Šoustov), pokud jsem jim svým textem způsobil nějakou újmu, což nebylo mým úmyslem.

PŘÍLOHA - VOLNÉ VARIACE na téma diplomatického souboje civilizací:

zpravy.idnes.cz ; en.wikipedia.org ; images.google.cz ; www.cestovatel.cz ; www.valassko.estranky.cz ;  www.obrazky.cz