Rasistický útok na americkou ekonomiku a demokracii

Jediný lék, který by mohl protestujícím afroameričanům pomoci, není rabování, nejsou to sociální dávky, ani ústupky a pozitivní diskriminace, je to osvědčená kombinace vzdělání a práce, motivace a kladných příkladů. 

Události minulých dní a týdnu v USA napovídají, že léto zde bude pořádně horké. Na konci května v Minneapolis došlo k tolik propírané smrti George Floyda, o incidentu jste již určitě všichni četli a udělali si na něj svůj názor nehledě na mediální hysterii, že se jednalo o vraždu z rasových pohnutek. Nepřísluší mi soudit ani jednu stranu, měl jsem do nedávna dojem, že o vinně a trestu rozhoduje v Americe nezávislý soud. Ale vývoj posledních dní spíše nasvědčuje o stále větším vlivu rozvášněného davu ulice a médií, kteří už dávno mají jasno, muž byl zabit kvůli své barvě pleti.

Pojďme se na to podívat z druhé strany, okamžitě po zabití Floyda se celými Spojenými státy rozlily vlny protestů a demonstrací, které často vyústily v rabování a ničení veřejného i soukromého majetku. S pokojnou demonstrací to mělo pramálo společného, ale uctít památku několikrát trestaného kriminálníka dalšími zločiny je tak trochu symbolické. Samozřejmě následovaly obvyklé řeči, že černoši za nic nemohou, protože běloši je neustále diskriminují už od dob, kdy je z Afriky do Ameriky začaly dovážet na otrocké práce. Tato více jak 400 let stará křivda i dnes bezvadně slouží jako výmluva, proč nemohou někteří Afroameričané studovat nebo pracovat a „musí“ páchat trestnou činnost. Dovedete si představit, že byste se u nás v 21. století vymlouvali na třicetiletou válku? Že nemůžete chodit do práce a posílat děti do školy, ale místo toho pácháte ozbrojené loupeže, protože vašeho praprapředka kdysi švédští vojáci připravili o majetek i o čest? Asi by vám to neprošlo. Zajímavé je, že černochům to za vydatné podpory médií a různých celebrit prochází docela běžně.

Škody způsobené rabováním a ničením se jen v Minnesotě vyšplhaly k 25 milionům dolarů a to je pouze odhad z jednoho amerického státu jako příklad. Souhrnné statistiky o vlivu násilností na americké HDP k dispozici ještě nejsou, ale už teď tipuji, že přiloží jeden významný díl do mozaiky recese. Navíc se tito „pokojně protestující“ strefili do nejhorší doby vůbec, jejich zločinné chování spolu s nastupující ekonomickou krizí prohloubenou opatřeními proti koronaviru vytvoří v USA celkem smrtící koktejl pro ekonomiku jako celek. Profesor ekonomie Victor Matheson dokonce přišel s chmurnou předpovědí, že ekonomická aktivita ve vyrabovaných oblastech bude postižena minimálně na deset let dopředu a bude stát okolo alarmujících 5 biliónů dolarů na ušlém zisku v příštích letech, protože podnikatelé se nebudou cítit bezpečně a tudíž nezačnou investovat do rozvoje svého byznysu.

To dává smysl, přece byste se nepustili do podnikání a inovací v místě, kde selhává základní občanské právo na ochranu majetku a zdraví. Absurdita navíc zašla tak daleko, že v některých amerických městech si přejí rozpustit policejní sbory, což je další negativní signál směrem k ekonomice, ochranu majetku si bude muset asi každý zajistit sám, to podnikání ještě víc prodraží a zkomplikuje. Nehledě na to, že se jedná o bezprecedentní selhání státu, proč by pak měli pracující Američané v těchto státech platit daně, když se nedovolají dodržování pořádku a respektu ke svým majetkovým právům?

Paradoxem je, že černošská komunita ze všeho nejvíc ubližuje sama sobě. V prvé řadě krádeže a rabování postihují malé obchody a provozovny vlastněné černošskými majiteli. Je jasné, že celosvětově známé a bohaté firmy jako Apple se vyrovnají se škodou podstatně snadněji než majitel krámku, který v podstatě tvoří jeho jediný majetek a obživu. Lupiči a násilníci se tak obracejí právě proti těm, kteří se z bludného kruhu chudoby snaží vymanit vlastní poctivou prací, což je ještě víc trestuhodné. Nesmíme zapomínat ani na výrazný aspekt do budoucna, podle ekonomické teorie se zaměstnavatel chová tak, aby maximalizoval svůj vlastní užitek. Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Gary S. Becker krásně vysvětluje, že diskriminace na pracovním trhu v momentě stejné produktivity bílých a černých pracovníků by byla iracionální a rasově předpojatý zaměstnavatel by na tom prodělával. Jenže když se do situace vloží faktor špatné zkušenosti s černošskými rabujícími zločinci, tak logicky klesne ochota je zaměstnávat. Asi nikdo by si nenajal na práci někoho, kdo mu před pár měsíci zničil jeho podnikání. Aktuální vyhrocená situace tedy povede k tomu, že stoupne už tak vysoká nezaměstnanost černošských obyvatel USA.

Kladu si také zásadní otázku, proč v asijských komunitách tento problém téměř neexistuje? Už od první generace přistěhovalců pracují téměř do úmoru a často již druhá generace předhání ve škole své spolužáky nejen ve znalostech, ale i v přístupu k učení. Ano, nebyli do Ameriky zavlečeni jako otroci, ale přiznejme si, že je konečně na čase tyhle staré křivdy opustit a přestat na ně svádět dnešní neuspokojivou situaci afroamerické komunity.

Závěrem bych chtěl říct, že mě klidně levicoví liberálové mohou odsoudit jako rasistu, pokud je rasismem názor, že hodnoty se tvoří poctivou prací a nikoli ničením. Ještě méně by se jim asi líbil můj lék, který by jako jediný mohl černochům pomoci, nejsou to sociální dávky, ani ústupky a pozitivní diskriminace, je to osvědčená kombinace vzdělání a práce. Protože jedině ty povznáší nejen ducha jednotlivce, ale i celé společnosti. A je úplně jedno, zda je bílá, černá, žlutá nebo zelená.