Zase ta zatracená inflace

Opětovný návrat do lavic a do kanceláří sice znamená zvýšený výskyt slova koronavirus v médiích, ale postupně ho vytlačuje pojem inflace a o ní budete zřejmě v příštích měsících číst mnohem víc, než by se vám líbilo. Ve svých článcích před inflačním rizikem varuji dlouhodobě, má predikce ze začátku roku předpovídala zhruba tříprocentní inflaci, trefil jsem se téměř přesně, spotřebitelská inflace ČR měřeno harmonizovaným indexem je za letošní srpen 3,1 %.

Proč je ve skutečnosti inflace vyšší

Problémem ovšem je samotný harmonizovaný index spotřebitelských cen (HICP), který se používá pro srovnání s dalšími státy EU, aby mezi sebou vůbec šlo jednotlivé státy porovnávat. Asi největší odlišnost je ve struktuře spotřebního koše HICP, vůbec nezahrnuje hypotetické nájemné, což je částka, kterou by majitelé za svou nemovitost získali, kdyby jí pronajímali. Pohled na aktuální nájemné a trh nemovitostí vůbec nám napoví, že tahle položka ve spotřebním koši roste na významu. Pokud bychom analyzovali aktuální data Eurostatu, tak z hlediska HICP na tom nejsme tak špatně, naše inflace je 0,1% bodu níže oproti průměrné inflaci 3,2 % v celé EU, což znamená prudký nárůst a dokonce přestřelení inflačního cíle Evropské centrální banky, který je na úrovni 2 %. Mimochodem si neodpustím poznámku, dlouho tvrdím, že Euro nechrání před inflací, což se ukazuje v celé své nahotě v datech, Německo hlásí inflaci 3,4 % a Litva rekordních 5 %, v obou zemích se platí Eurem, kdežto Švédsko bez Eura je na tom se svými 2,5 % lépe.

Úroveň současné hladiny inflace přesněji vyjadřuje také národní index spotřebitelských cen (CPI) se svým spotřebním košem o několika stech položkách zboží a služeb, které spotřebovává průměrná domácnost v ČR, přičemž je jednotlivým položkám přiřazena určitá váha. V srpnu byla inflace měřena tímto indexem 4,1 %, jedná se však o údaj, který není mezinárodně srovnatelný, což neznamená, že ho nepocítíme ve svých peněženkách.

Co je příčina a co následek

Pokud pátráte po příčinách vyšší cenové hladiny, tak jich můžeme identifikovat hned několik, určitě je to hnojení ekonomiky natištěnými penězi, tedy v řeči centrálních bankéřů příliš rozvolněná fiskální a monetární politika současné vlády, před nimiž varuji konstantně. Jako druhý závažný faktor do hry vstupuje růst cen energií, zejména v Evropě šroubovaný směrem nahoru kvůli zelenému šílenství a doprovodnému růstu cen emisních povolenek. Ceny energií sice představují jen 6% podíl ve spotřebním koši, ale má to jeden háček, pokud dál porostou, tak se jako vlna přelijí i do konečných cen dalšího zboží a služeb, stoupnou totiž výrobní náklady a inflační spirála se zase o něco víc roztočí.

Přesto, že se může stát radovat z inflačního umořování státního dluhu, stále platí, že vyšší inflace je výhodná více pro dlužníky, ovšem snižování reálné ceny státního dluhu časem narazí na tlak v podobě zvýšení nominálních úrokových sazeb a tudíž i zvýšení úroků na obsluhu státního dluhu. Momentálně už někteří centrální bankéři otevřeně hovoří o nutnosti zvednout úrokové sazby minimálně o 0,5 %, proti je dlouhodobě člen Bankoví rady ČNB Aleš Michl, který by zatím inflaci nechal volný průběh. Osobně se přikláním spíše na stranu jestřábů v čele s Vojtěchem Bendou, zastánci přísnější měnové politiky už velí brzdit inflaci a myslím, že to je v tuto chvíli správný přístup. Samozřejmě se proti postavila ministryně financí Alena Schillerová, kdybych chtěl být škodolibý, tak vzhledem k jejímu zadlužování státu a rozhazování bude nejlepším řešením opravdu zvednout základní úrokové sazby, je to totiž přesný opak toho, co chce ministryně, tudíž se to v časovém horizontu pravděpodobně ukáže jako dobrý krok.

Kapitolou pro samostatný článek zůstává i fenomén inflačního očekávání, jak z pohledu nabídky, kdy se firmy samozřejmě svezou na vlně zdražování, mnohdy i o kus výše, než je reálná inflace na straně vstupů, tak z pohledu poptávky, která je nyní intenzivně mediálně masírována, že vše ohromně zdražuje a tudíž to má přijmout jako nový stav věcí, ideálně ve všech odvětvích. 

O rostoucích cenách energií ani nemluvě.  

Závěrem bych chtěl dodat, že z pozice ČR neovlivníme dva faktory, které inflaci také roztáčí, a sice snahu dohnat „ztracený“ pandemický rok v celosvětové výrobě, proto chybí čipy nebo stavební materiál, což tlačí jejich ceny vzhůru a druhý faktor, kterým je zvýšená cena lodní dopravy kvůli přepravní krizi v Asii. Ale dobře můžeme ovlivnit inflaci díky zvýšení základních úrokových sazeb ČNB, ochlazení ekonomiky touto cestou totiž nemusí být jen strašák, ale taky tolik vytoužený déšť po letních parnech.

Mé související články, které by neměly ujít vaší pozornosti: 

https://miroslavkrizek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=772515

https://miroslavkrizek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=766738

https://miroslavkrizek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=764093

https://miroslavkrizek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=753415

Související články: 

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/inflace-priciny-ekonomove-zdrazovani-suroviny-dodavatelske-retezce.A210916_144606_ekonomika_maz

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/cena-rust-podrazeni-inflace-mzda-banka-vlada.A210917_173056_ekonomika_lisv

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/rust-inflace-srpen-2021.A210910_091103_ekonomika_rie

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/inflace-cr-bydleni-a-potraviny.A210115_141356_ekonomika_rie