Ztráty viditelné a neviditelné

Je to možná trochu paradoxní, ale ztráty člověka provázejí vlastně celým životem. Začíná to ztrátou iluzí (většinou ve věku okolo 6 let, kdy se dorůstající dítě dozví, že, jaká hrůza, vánoční dárky nenosí Ježíšek, Santa Claus ani Děda Mráz. U někoho proces ztráty pokračuje ve formě ztracené naděje, že se dostane na (jím nebo rodiči) vysněnou školu, že získá zajímavou práci nebo milovanou partnerku (a nebo - abych byl genderově korektní - milovaného partnera). Ztráty menšího kalibru bývají u některých méně šťastných lidí denním průvodcem, zbytek lidstva provázejí ztráty s nižší frekvencí a tedy (jak nás učili v hodinách fyziky) delší periodou. Ale o těchto ztrátách jsem až tak vlastně psát nechtěl.

Ztráty se vlastně denně projevují i v tak přízemní oblasti, jakou jsou peníze. Svého času jsem dost dobře nechápal tvrzení statistiků, že při koupi nějakého dražšího předmětu (napříkald automobilu, televizoru nebo nábytku) předmětný předmět ztrácí hodnotu už v okamžiku, kdy jej dopravím domů. Dnes, poučen praktickými zkušenostmi s inflačním růstem cen, už tomu probému rozumím o něco více.
Takové ztráty se nevyhýbají ani penězům samotným. I když (zvláště v posledních letech) je růst mezd ve většině "normálních" profesí eufemisticky řečeno "velice pozvolný" (a vzácnost volných peněz tím pádem vlastně roste), jejich hodnota "díky" (i když nevím, zda za to někdo děkuje) inflaci klesá.
Abychom mohli peníze uchránit před ztrátou jejich hodnoty, je třeba je investovat. Při investován musíme mít na paměti základní vlastnosti investice - totiž zpravidla nepřímou úměru mezi rizikem a výnosem. Jak by řekla moje oblíbená postava - teta Kateřina z Jirotkova Saturnina: "Na světě není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem!" Totéž platí také o investici. Je zvláštní, že na světě neexistuje absolutně výnosná investice s nulovým rizikem, ale (aspoň podle mě) řada investic, jejichž výnosnost se blíží nule a riziko nekonečnu. I když to už vlastně asi ani nejsou investice...
Zrovna tak asi není možné označit za investici založení běžného účtu v bance. Před časem jsem s jistou mírou vnitřního pobavení sledoval reakce bankovních úředníků (častěji úřednic) na můj dotaz: Když si do vaší banky dám 1 000 Kč, kdy mi z nich na běžném účtu uděláte 2 0000 Kč? Odpovědí mi bylo, že to se nestane. Spíš dojde k tomu, že po zhruba 10 měsících se hodnota investice bude blížit nule. Důvodem jsou, jak jistě tušíte, bankovní poplatky a daně. Kamarád otázku daní odbýval tvrzením: "Proč platit Daně, Dana je kamarádka, chodí se mnou zadarmo!" Tento argument však před pracovníky berních úřadů většinou (kupodivu) neobstojí!  
Nicméně i když od bankovních poplatků budeme (učenou mluvou vyjádřeno) "abstrahovat", příliš si nepomůžeme. Nominálně sice bude na účtě nějaký obnos, ale jeho reálná hodnota se bude stále zmenšovat. To je možná riziko termínovaných vkladů a podobných produktů - výpisy z nich mohou střadatele ukonejšit nadějí, že přeci čísla hovoří jasně - peníze na daném produktu přibývají. Ale výpis samotný už nehovoří o tom, co si za takto "zvětšený" majetek mohu dovolit.
Rizikovější investice, napříkald do akcií nebo fondů, mohou v tomto případě (také trochu paradoxně) mluvit jasnější řečí - když hodnota výrazněji stoupne, může mít investor pocit, že je boháčem. Jestli jím skutečně je, však zjistí až, když porovná svůj výnos s inflací. Vítězem se stává v případě, že se jeho křivka výnosu dostane nad křivku vývoje inflace. Záleží tedy na charakteru investora, jaký způsob zvolí. Analytici obecně radí, že je dobré provádět diverzifikaci portfolia. Část prostředků vložit do "bezpečnějších" aktiv třeba s nižším výnosem, část do středně rizikových a část do rizikovějších aktiv, která mohou zajistit vyšší výnos. Tahle strategie má, stejně jako mince, které investujeme, dvě strany - na té rubové by se mohl objevit citát Warrena Buffetta: "Kdo si ve snaze diverzifikovat nakoupí od každého titulu dva kousky, nemá portfolio, ale zoologickou zahradu!" Jestli se rozhodnete pro budování svého portfolia, přeji vám šťastnou ruku, dostatek informací a také trpělivosti. A samozřejmě notnou dávku štěstí. Bez té se vlastně neobejde žádná lidská činnost. Zaujaly vás moje řádky? V tom případě se přijďte podívat třeba sem. A nebo se zastavte na kus řeči na Facebooku.