V posledním roce jsme byli na komoditních trzích svědky honby za zlatem. Trh s tímto kovem připomínal bájný Klondike Jacka Londona.
Situaci na trhu zlata by bylo možné popsat parafrází slov písničky Ježka, Voskovce a Wericha: "Každý zlato chtěl, dal za něj, co měl..." Ale co se nestalo? (Tedy vlastně stalo? Vím, jsem už skoro jako sestřička, kterou skvěle hrála paní Hlaváčová v "seriálu" o Básnících, vyprávím to jako Večerníček...). Zkrátka po zlaté horečce přišlo vystřízlivění, zlatá zimnice a poměrně razantní propad ceny zlata. A ani dnes nikdo z analytiků, teoretiků a dalších odborníků či obchodníků neví, kdy a na jaké úrovni zlato dosáhne svého momentálního i dlouhodobého dna?
Mnoho investorů, nebo spíš "investorů" se nechalo strhnout rally, na kterou se cena zlata vydala. Jednali v domnění, že růst potrvá. Zkrátka, že vše bude probíhat podle Chvalosloví: "Jak bylo na počátku, tak ať je i nyní i vždycky, na věky věkův...". Bohužel, realita však byla jiná. Zkrátka velká část investorů zainvestovala, vedena více vírou než zdravým rozumem, v okamžiku, kdy zlato bylo na vrcholu. Jenomže (tohle slovo jsem nikdy neměl rád, protože po něm vždy následoval nějaký "problém") učinili tak právě v tu nejméně vhodnou chvíli. Cenu zlata totiž zradily ekonomické podmínky. Kurz dolaru, který byl a je silný. Inflace - ta je pro změnu slabá. Významnou konkurenci pro zlato vytváří také akciový trh. Ten je také neobvykle silný (všimněte si, prosím, že stále hovořím o USA, nikoliv naší malé, několika málo nepříliš likvidními tituly oplývající BCPP sídlící v Rybné 14 na Starém Městě Pražském....).
I když přátele, známé, kolegy a lidi, kteří se mnou přijdou do kontaktu, poměrně často deptám svým heslem: "Radujte se ještě dnes, zítra bude hůř!", zůstávám, přesně v duchu textu písničky Michala Tučného "zarputilým optimistou". I když dělám spoustu chyb. Zkrátka, stále věřím osvědčenému a léty prověřenému (nejenom investorskému) heslu: Co jde dolů, musí se jednou zastavit a obrátit směrem vzhůru. A naopak. Ale tohle heslo nic neříká o časovém horizontu. A tak ti, kdo nakoupili zlato těsně před jeho vrcholem, budou muset poslechnout radu z filmu Pelíšky: "Vyděržaj, pioněr!". Zlato je totiž léty prověřenou komoditou. U které jiné investice by mělo platit, že nic netrvá v světě věčně, ani láska k jedné slečně? No, pravda, pro zamilované to není zrovna optimistické tvrzení, ale na druhé straně v sobě skrývá naději, že se přeci jen může začít blýskat na lepší časy.... Jen to chce trpělivost! A (i když vím, že už definitivně budu působit jako postava Tety Kateřiny ze Saturnina, ale nemohu jinak) - platí tu totiž nejenom heslo: "Kdo chce kam, pomožme mu tam!", ale také "Kdo si počká, ten se dočká!" Takže i když můj blog byl na poněkud pesimističtější téma, nakonec snad končí docela optimisticky. Zbývá snad jen dodat doušku, kterou si na hrob nechal vytesat nejeden hypochondr: "Já jsem vám to říkal!" Zaujal vás můj blog? Přijďte si popovídat na Facebook. Těším se na Vás!
