Sebevražedné výrobky

Jak se zpívá v jedné písni: Nic netrvá v světě věčně, ani láska k jedné slečně. Nebojte se, dnes to nebude sentimentální zamyšlení o tom, že většina lásek končí předčasně, tedy, že nejsou věčné. Dnes napíšu něco o tom, že existují sebevražedné výrobky. Jasně, při trošku bujnější představivosti se vám hlavou může prohnat ledacos - třeba myšlenka na fritovací hrnec, který se "rozhodne", že už má dost smažení kuřecích křidýlek a jsa zapojen do zásuvky, rozhodne se ukončit svou pozemskou existenci vrhnutím se z kredence. Není to jistě představa příjemná, ale tak jsem to nemyslel.

Kdysi jsem v novinách narazil na článek, ve kterém autor rozebíral důvody, které nutí výrobce sestavovat výrobky právě konkrétním způsobem. I když to může znamenat, že se jejich životnost zkrátí. Například, proč se v televizorech dávají součástky, které "mají rády" nižší teplotu hned vedle zdrojů tepla? Ne. Není to hloupost oněch výrobců. Chtělo by se říci, že je to naopak jejich vychytralost. Televizor, který by měl optimálně rozmístěné součástky, by sice mohl sloužit déle. Přesně stejné by to bylo například u tabletů. Dnes se jejich velká část vyrábí jako "monolit", který má v sobě zabudovanou baterii. Je pevnou součástí výrobku. Nejde od něho oddělit. Ale, je obecnou vlastností baterií, že jejich vlastnosti se časem zhoršují. Už nevydrží tak dlouho. Nakonec i ony odejdou do "bateriové Nirvány" (nevím, sice, jestli i baterie mají takové místo, ale dejme tomu, že ano). A co se nestane? Nebo spíše, co se stane? Když vás takto opustí baterie, můžete vyhodit celý tablet. A nebo ho používat jenom tam, kde je zdroj energie. Elektrická zásuvka. Ale k tomu přeci máte počítač. Takže - logicky - půjdete a koupíte si model nový. Z logického hlediska by bylo vhodné vyrábět věci, které budou sloužit. Dlouho. Ušetřilo by se tím množství energie. Materiálu. Lidské práce. Z hlediska lidstva, ekologie a "vyššího principu mravního" by to jistě bylo žádoucí. Ale z hlediska "přízemního" pohledu výrobce už to tak jasné není. Vždyť kdybychom měli k dispozici televizory, automobily nebo třeba mobilní telefony. Takže se nakonec objeví otázka, kterou si položil už pan Polívka ve filmu Pelíšky. Totiž: Kde udělali soudruzi z NDR chybu? Stříleli do vzduchu?! Co si o tom myslíte? Baví vás kupovat stále nové a nové výrobky, i když ty původní ještě mohou sloužit? Vím, říká se tomu pokrok. Ale je to skutečně tak? Těším se na vaše názory.Přijďte si popovídat na Facebook.