Na počátku všeho nebyla tma, ale stát. Potom přišel rok 1989. Byl to rok s devítkou na konci. Pravda, ve dvacátém století většina přelomových let končila spíše osmičkou, ale století se možná trochu znaveně blížilo ke svému konci a tak společenské změny nastaly nepatrně později.
S politickými změnami šly ruku v ruce změny ekonomické. Jedním z hesel, které v té době vznikly, bylo tvrzení, že stát je špatný hospodář. A jsa si toho vědom, rozhodl se nově se budující stát zbavit břímě odpovědnosti a nutnosti zajištění efektivního chodu některých velkých podniků. Dnes bychom, milé děti, spíše mluvili o firmách. A tak přišel na řadu také podnik, který se tehdy jmenoval SPT Telecom. Z mnoha zájemců o získání podílu v SPT byl komisí vybrán španělský partner Telefónica. A tak se dnes už málo říkající zkratka SPT změnila v chemický vzorec O2. A my jsme si začali zvykat, že se neříká Ó dvě, ale ou tú... Jasně žlutá barva této firmy se změnila v decentní modrou. Ale, jak se zpívá v jedné dříve populární písničce, nic v tom světě netvrá věčně, ba ani láska k jedné slečně. Po letech, kdy jsme si osvojili výše uvedené dovednosti, si budeme muset zvyknout na další změnu.Z Telefóniky ó dvě se stane PPF-fonica. Názvy firem jsou asi to nejmenší, na co si musíme v dnešním dynamickém světě zvyknout. I když ani "pouhé" přejmenování firmy není zrovna jednoduchou a levnou záležitostí. Samotná informace o tom, že se bude Telefónika prodávat, poměrně výrazně zahýbala českou burzou. I když česká burza nepatří k obrům a zahýbat s ní umí i drobnosti. Tohle však drobnost rozhodně není. Burza se obávala, že informace o prodeji Telefóniky vyvolá neklid v řadách drobných vlastníků. Ti by mohli v obavách z vytěsnění začít prodávat své akcie a tím jejich cenu ještě více srážet. Pravda, je to jeden z katastrofických scénářů, který se (s trochou pesimismu v hlase dodávám: "zatím") nevyplnil.
Nový majitel telefonního operátora slibuje klientům, že volání s ním bude pohodlnější a hlavně levnější. Ostatně ke snížení ceny za hovory tlačí Telefóniku i konkurence. Když na jedné straně bude nový majitel nucený snižovat cenu svých služeb a na druhé straně bude muset zaplatit za akcie částku ve výši téměř 65 miliard korun, jak si zajistí návratnost této investice? Jistě, majitel PPF patří k nejbohatším Čechům. Telefónica Czech Republic je největším telefonním operátorem v Česku. Opět tady ale platí totéž, co pro českou burzu. Náš český dvoreček je sice útulný, možná přehledný, ale určitě malý... Investice do Telefóniky však pochází z ranku těch větších. A nikdo neinvestuje proto, aby musel doplácet na zakoupenou firmu. Takže, kde vzít prostředky na to, aby se celá investice "vyplatila"? Nabízí se možnost, jak se "kulantně" říká, optimalizovat náklady. Jenže každá optimalizace dříve nebo později narazí na hranici, kterou nejde beztrestně překročit. A česká divize Telefóniky už není oním polostátním "molochem". Myslím si, že už nemá příliš mnoho prostoru, který by jí umožňoval provést onu "beztrestnou" optimalizaci nákladů. Ale třeba i tahle pohádka skončí oním obligátním - "a pokud neumřeli, žijí dodnes..." Jestli si chcete nejenom o prodej "kyslíkového" telefonního operátora přečíst více, podívejte se třeba sem. A nebo si přijďte popovídat na Facebook. Těším se na vás.
