Nechci slevu zadarmo!

Asi to všichni znáte – snad každý „dobrý“ prodejce – a je jedno, jestli prodává šrouby, hrušky nebo třeba lokomotivy – se dnes snaží vystoupit ze zdánlivě šedivého davu a „přetáhnout“ zákazníky od konkurence. Patří k dobrému tónu především všelijakých super, hyper, giga a já nevím ještě jakých marketů, že nabízejí vedle jednorázových slev také různé slevové karty. Naprostá většina tvrdí, že tyto karty jsou zdarma.

Ale skutečnost se spíše podobá klasickým pohádkám, ve kterých čert, ďábel nebo jiná bytost pocházející většinou z temného podsvětí, tvrdí princi nebo jinému kladnému hlavnímu hrdinovi, že mu splní všechna přání a „nic“ za to nebude chtít – tedy – nic, něco přeci, ale to bude jen maličkost. Dnešním prodejcům se nemusíte upisovat vlastní krví, jako to učinil například slavný Dr. Faust nebo celá řada románových či pohádkových hrdinů. Ani konečné důsledky nejsou tak fatální, jako ve zmíněných beletristických případech. Ale ZADARMO to skutečně také není. Abyste kartičku získali, musíte udělat jediné – upsat se – ne, krev k tomu skutečně není potřeba – stačí propiska! Ale výsledek se také může trochu podobat pohádce. Totiž v tom, že se vlastně zbavíte něčeho, co pro vás osobně sice nemá moc velkou cenu, ale v konečném důsledku to může být to nejcennější, co máte – totiž osobní údaje. Ano, máme sice našimi volenými zástupci schválený předpis číslo 101/2000 Sb., který je známější jako zákon o ochraně osobních údajů, nicméně tím, že jednou vypustíte údaje o své osobě „do světa“, ztrácíte nad nimi kontrolu – a klidně se vám může stát... Ne, nebudu vás tady strašit. Nestane se žádná tragédie, jenom vám třeba někdo zatelefonuje a bude vás přesvědčovat, abyste si koupili skvělý a neodolatelný produkt. A dnešní pracovníci call center dostávají kromě školení o produktech také většinou školení o tom, jak asertivně přesvědčit potenciálního klienta, aby vyzkoušel ten opravdu nejlepší, úžasný a jedinečný výrobek nebo neméně výjimečnou a nepostradatelnou službu, bez níž sice můžete i nadále žít, ale ten život bude postrádat veškerou krásu a lesk. V devadesátých letech se vedly diskuse o tom, zda je morální, správné a zákonné, aby prodejci používali několikery ceny – jedny pro „domácí“ (rozumějte Čechoslováky nebo později Čechy) a druhé pro „cizí“ - tedy pro nakupující ze zahraničí. Jak už to bývá, problémy tohoto typu nezmizely tím, že by se vyřešily, jenom se, jak se zpívá v jedné starší písničce, trošku skryly a víme o nich hlavně z doslechu. Dnes se však nerozlišují Češi a cizinci, ale zákazníci „vlastní“ - rozumějte ti s kartičkou, smlouvou či účtem – doplňte, co se hodí – a „cizí“, tedy ti, kteří jaksi mají smůlu a příslušnou kartičkou, smlouvou či účtem nedisponují. A teprve v poslední době, kdy na trhu začíná docházet snad to nejcennější „zboží“ - totiž PAN ZÁKAZNÍK (a s omluvou vůči dámám i PANÍ ZÁKAZNICE, samozřejmě), si snad aspoň někteří obchodníci začínají uvědomovat, jak hloupý, zavádějící a nebezpečný tento přístup je – především pro obchodníky samotné. A někteří obchodníci to již pochopili a začínají situaci využívat ve svůj prospěch tím, že nabízejí spravedlivý a rovný přístup ke všem svým potenciálním zákazníkům. Konečně tedy přestávají kastovat své i potenciální klienty. A tak můžeme (bohužel stále ještě ne v dostatečné míře) narazit na nabídky stejných podmínek typu „do všech sítí“, „ve všech bankomatech“ a podobně. Co si o tom myslíte? Navštivte stránky www.quote.cz a nebo si přijďte povídat na stránky Facebooku.