Kodex mobility klientů bank

Na úsvitu věků seslal Bůh Mojžíšovi a jeho lidu morální kodex, který dnes známe pod označením Desatero přikázání Boží. Obsahoval základní pravidla, kterými by se vztahy mezi lidmi měly řídit. Kromě ustanovení typu "V jednoho Boha věřiti budeš" obsahoval i dnes obecně vyžadovaná pravidla typu "Nezabiješ", "Nepokradeš" a další.

Mnoho let poté Česká bankovní asociace seslala na lid klientský a hlavně na český bankovní systém podobný dokument označovaný jako Kodex mobility klientů - postup při změně banky. Nezavazuje však lid obecný - tedy klienty, je zacílen opačným směrem - totiž na banky. Nenalezneme zde tedy přikázání typu: "Služby jedné banky do smrti smrťoucí užívati budeš" (i když některé banky se stále ještě domnívají, že právě tohle ustanovení je jediné platné a správné - jak aspoň vyplývá z jejich přístupu. Ostatně chování některých bank připomíná jiné, nikoliv biblické, avšak čistě "světské" přísloví, totiž: "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají". Ale běda, je- li ptáček, totiž klient, nakonec chycen a obelstěn, polapen a svázán všeobecnými a speciálními podmínkami poskytování bankovních služeb! Jen tak snadno se z nich nevykroutí....  
Již poměrně dlouhou dobu jsme členským státem Evropské unie. Někdo by řekl "bohudík", jiný "bohužel". Evropská unie je institucí neosobní, nadosobní a proto vůči ní jakékoliv emocionální stanovisko postrádá smysl, je prostě právním jazykem řečeno "irelevantní". Nicméně, protože je to unie, snaží se dostát svému jménu a řadu procesů unifikovat. Nemám teď na mysli poněkud komické snahy sjednotit tvar banánů prodávaných v supermarketech nebo přemalovávat šipky na silnicích tak, aby měly jednotný, oblý tvar. Opět se trochu oklikou vracím zpět ke Kodexu mobility klienta. Ten by měl být zárukou pro to, aby přechod od jedné banky ke druhé znamenal pro klienta pouze nepatrný administrativní krok, nikoliv martyrium takřka biblických rozměrů. Nicméně, jak by poznamenala postava tety Kateřiny z mého oblíbeného Jirotkova románu Saturnin: "Šedivá je teorie, žití strom zelený". A přesně totéž platí i v případě, když klient chce či potřebuje změnit banku. Když zabrousím do trochu jiné oblasti - totiž do fyziky, je možné říci, že i v tomto případě platí zákon zachování hmoty a energie, který nám poněkud zjednodušeně řečeno naznačuje, že nic na světě není úplně zadarmo. K dosažení změny je třeba vynaložit jistou energii. Stejně, jako v případě, když klient chce realizovat investici, musí podstoupit určité riziko. A v případě, že chce získat kvalitnější nebo levnější bankovní služby, musí se smířit s tím, že to bude něco "stát" - teď ani tak nemám na mysli finanční stránku, jako spíše vynaložení jisté energie a času. A jaké jsou Vaše zkušenosti? Jestli si chcete o možnostech investic přečíst více, podívejte se třeba sem. A nebo přijďte diskutovat na Facebook. Těším se na Vás.