Kdo chce párky z masa, nesmí spát

Slyšel jsem nedávno náhodou, jak jinak v prostředku městské hromadné dopravy, ekonomický fór. Prý, co to je: Levičáci to nemají rádi a pravičáci to zase nikdy nedostanou... Nevíte? No ekonomický cyklus. Jistě, pokud bych chtěl být "politicky korektní" nebo ctít genderové zásady moderního světa, nikdy bych asi takový vtip nahlas nevyslovil. Ale, teorie je jedna věc a praxe druhá. A proč tak složitý úvod? Inu proto, že ekonomický cyklus se mi zrovna hodí. Málokdo si totiž připustí, že vše v životě lidském se opravdu cyklicky řídí. Nevěříte?

Tak si to vezměte... Na počátku 90. let minulého století jsme všichni jásali, že se budeme mít lépe. Potraviny byly opravdu potravinami a nikoli chemickými slátaninami, dochucené posypovou solí na silnice, která ohrožuje zdraví. Kapitalismus fungoval opravdu jako kapitalismus, nikoli jako hrubý socialismus, používající nejtvrdší metody bolševismu, jako zestátnění či zabrání majetku, pod rouškou bohorovného označení fiskální pomoci či záchrany. Zákazník byl pro většinu obchodníků opravdu pán a když si něco koupil, dostal k zaplacenému zboží dárek anebo pěknou igelitovou tašku s potiskem bez nutnosti doplácet deset korun za něco, co se mu za rohem krámu roztrhne ve dví. Jenže, pak ty roky tak nějak poskály ku předu a vše je dneska jinak. Konkurence nefunguje, ceny mění regulátoři, místo toho, aby je určovali zákazníci svými nákupy či nekupováním párků, které maso viděly leda tak z rychlíku. Místo trhu a poptávky rozhodují politici o tom, kdo bude platit opravy vodovodních přípojek nebo dávají zelenou čachrům s nemovitým majetkem ve státních registrech, zřejmě jenom proto, aby si třeba mohli na vejminek koupit nějakou tu chaloupku, kterou jim při aktivním politickém mandátu vyfoukl před nosem soused a nebylo přece možné, když už dělal tu republikovou politiku, si to za ty prachy koupit.  
Sinusoida nabrala za ta léta pěkné křivky a jedna politická garnitura vrká, že všechno špatné změní. Jenže věřit se tomu nechce a tak i nadále se bude cyklus měnit tak nějak bez lidského chtění. Otázka ale je, proč to lidi mají snášet a držet, proč ta křivka nemůže jít prostě jenom kupředu. Nemusí stoupat, stačí prostě, když půjde všechno do předu. Třeba, když v obchodech budou opravdu potraviny se 100% obsahem masa a ne výseku, když posypová sůl bude na silnicích, opravených kvalitním asfaltem nebo betonem, který se nebude flikovat každý rok jen proto, že tu není nastaven správný systém.  
Budou se skutečně řešit otázky, proč si privátní firmy stěžují jednou na to, že jim prý státní molochy hází klacky pod nohy jednou tím, že prý vyhánějí zákazníky z čekáren, jindy zase třeba tím, že zdražují poplatky za své služby, aniž by poptávka po nic nějak výrazně stoupala. A to bez ohledu na to, kdo v médiích uvede silnější argument. Firmy se přetanou vymlouvat na to, že tu není dostatečná konkurence, která ale nefunguje, protože se "kluci" spolu domluvili a státní úřady tomu nečinně přihlíží. No a zákazník, náš pán, trpí pak trpí zvyšováním cen za služby, aniž by věděl, za co a komu vlastně platí. Nerad bych se zase dožil éry, kdy pod pláštíkem slevové akce, tu v potravinových řetězcích, tu v telekomunikacích, budu zase muset spát před prodejnou a zapisovat se do pořadníku, abych si mohl koupit omezené množství skutečně masových párků nebo si koupil jen omezené mnoštví výrazně levnějších tarifů. Takže, co s tím? Máme se na všechno vykašlat a prostě konzumovat to, co je? Ano, i ne. Ukazuje se totiž stále více, že ani velké kolosy, které jsou přinuceny kvůli komplikacím s vlastním ekonomickým zázemím dělat nečekané rozhodnutí, nemají rádi, když se na ně dlouho upozorňuje a staví se světla reflektorů přímo na ně. Pod svícnem je tma, říká se v českém přísloví. Takže i zákazníci by se měli na trzích chovat tak, aby tmy bylo co nejméně. Jinak se asi zase křivka cyklu zatočí jinam, než by bylo zdrávo. Více informací nejenom o ekonomických otázkách najdete na www.quote.cz. Diskutovat o všem, co vás k tématu zaujme můžete také na stránkách Facebooku.