Druhý pilíř aneb: Už máte svůj Důchodeček?

S postupující krizí se všechny "ekonomické subjekty" snaží o "optimalizaci nákladů", v jejímž rámci snižují své výdaje o to, co není životně důležité. Rodiny tak šetří nákupem levnějších potravin, omezením cestování, nákupu luxusnějších předmětů a na mnoha dalších věcech. A jak k šetření přistupuje stát?

Stát k úsporám přistupuje hned několika cestami - omezuje administrativní činnost, díky čemu sníží počet zaměstnanců pracujících v administrativě a v jiných službách konaných pro stát (tady je ovšem úspora snižována tím, že lidé ze zrušených pracovních míst většinou aspoň na čas skončí mezi oky záchranné sociální sítě a pobírají - opět ze státních prostředků - podporu v nezaměstnanosti nebo podobné dávky a náhrady). Zatím posledním "hitem", díky němuž chce dosáhnout (nemalých) úspor, je reforma sociálních výdajů - a především tak zvaný druhý důchodový pilíř. Základy penzijní reformy (když si budu měsíčně spořit 2 procenta z hrubé mzdy, dostanu od státu další 3 procenta z téže hrubé mzdy, která by jinak skončila v "solidárním" průběžném důchodovém systému) jsem snad při své inteligenci pochopil. Rozumím i tomu, že jako člověk, který je sice mladý, ale už poměrně dlouhou dobu, mám čas na rozmyšlení, zda na tuto "kratochvíli" přistoupím, pouze do 30. června letošního roku. Ale v celé reklamní kampani (rád bych zde použil spíše slovo "osvětová", ale bohužel mi přijde, že to, co slyším z našich sdělovacích prostředků více než vysvětlovací akci připomíná propagaci produktu typu nového pracího prášku) postrádám vysvětlení některých důležitých skutečností - především upozornění na jistou "ultimativnost" rozhodnutí - jestliže se jednou rozhodnu vstoupit do II. pilíře, nemůžu už toto rozhodnutí změnit a musím v něm setrvat až do konce. Zrovna tak, když se rozhodnu nesvtoupit, pak po 30. červnu letošního roku také nemám šanci své rozhodnutí změnit. Když zjistím, že penzijní společnost nenakládá s prostředky, které jí svěřím, podle mých představ, mohu ji sice změnit, ale i tato možnost změny je značně omezená. Výhodou je, že v případě, že bych se nedožil výplaty "naškudlených" prostředků, stává se částka na účtě penzijního spoření ve II. pilíři součástí dědického řízení, kdežto prostředky naspořené v "klasickém" penzijním fondu propadají ve prospěch státu.V případě, že se ocitnu v záchranné sociální síti pobíraje podporu v nezaměstnanosti, také nemusím po dobu, kdy nebudu mít pracovní příjem, na penzijní spoření přispívat. Nic z těchto informací však reklama na produkty typu "Důchodeček" v těch několika sekundách samozřejmě nevysvětluje a vzhledem k omezenému časoprostoru (jeden z otců - zakladatelů moderní fyziky - Albert Einstein - by ze mne měl jistě radost...) ani vysvětlovat nemůže. Další proměnnou, která je v současné době velice nejistá, jsou možné politické změny (narážím na prohlášení levicovější části politické reprezentace, která prohlásila, že v případě, že uspěje v parlamentních volbách, bude usilovat o změnu či ještě lépe zrušení celého druhého pilíře důchodového systému). Také "díky" možnosti těchto změn vnímám II. pilíř důchodového systému jako podnik velice nejistý. Podle mého názoru je to značně riziková loterie, která nemusí skončit dobře. Nejenom tím, že kudy chodím, tudy trousím své oblíbené heslo: "Bude hůř". Na otázku, kdy bude líp, odpovídám většinou: "Líp? Líp už přeci bylo!". Také díky těmto bonmotům na mě přátelé a známí hledí jako na skeptika, ale musím s trochou hrdosti přiznat, že jsem se dosud jen málokdy mýlil. Tak co, jak se na II. pilíř a případný Důchodeček díváte Vy? Vstoupíte do vlaku s nápisem II. pilíř a nebo si jej necháte bez obav a v pohodě ujet? Na Vaše názory, připomínky a třeba i kritiku se těším při diskusi na Facebooku. O tom, co se děje ve světě ekonomiky si můžete přečíst také na stránkách www.quote.cz.