Asi to známe všichni z dětství. Trojka je zajímavá číslice. V pohádkách míval král tři syny (eventuelně dcery), drak míval tři hlavy, zdánlivě hloupý Honza si měl vybrat jednu ze tří cest. Také v pozdějším životě si trojka udržuje svoje výsadní postavení mezi číslicemi. Rovina je tvořena třemi body, v Římě vládl slavný triumvirát, ba i stupně vítězů jsou obvykle tři. O trojici hovoří i staré latinské přísloví: Tres faciunt collegium - někdy se s trochou volnosti a autorské invence poněkud nesprávně překládá jako "Tři fackují kolegu..."
Snad právě vedena onou magií, předchozí vláda i zákonodárný sbor vytvořily třetí pilíř důchodové reformy. A už vlastně v tomhle bodě začínají zmatky. Formálně třetí (nejmladší) pilíř důchodové reformy se označuje termínem druhý. První je vlastně klasické důchodové pojištění, které odvádí každý pracující člověk v rámci sociálního pojištění do státního rozpočtu. Jako zbývající pilíř je označováno bývalé penzijní připojištění, které se pro větší (ne)přehlednost přejmenovalo na doplňkové penzijní spoření (jo, přejmenovávání, to by nám šlo - nejdříve jsme jezdívali do Zlína, pak do Gottwaldova a nyní už léta zase do Zlína. Zrovna tak člověk v Praze, když jede na jih Prahy, nejprve metrem jezdíval stanicemi Primátora Vacka, Družby a Kosmonautů, ale dnes po stejné trase míjí stanice Roztyly, Opatov a Háje). Druhým pilířem se stalo dobrovolné důchodové spoření v penzijních fondech. Je to vlastně podobné, jako s těmi stanicemi - i když jezdíte na stejná místa (platíte do stejného produktu), jmenuje se jinak. A to už mnohdy po několikáté. A to jsou zatím jenom více či méně formální záležitosti. Což teprve, když se dostaneme k problémům podstatnějším. Podmínkou pro sopření ve II. penzijním pilíři byla skutečnost, že za 2 dostanete 3. Takhle napsané to vypadá úžasně, nejenom, že si šetříte na budoucí časy, ale ještě za to dostanete od státu odměnu - a to dokonce větší než je vaše úložka. Ale co to znamená ve skutečnosti. Tedy, myslím, v té skutečné skutečnosti?
Líbí se mi optimismus tvůrců různých kalkulaček a výpočtových systémů. Počítají s tím, že tento systém bude fungovat ještě dalších (matematicky řečeno) "x" let. Proto v modelových příkladech uvádějí částky, které byste získali poté, co budete spořit 10, 20 a více let. Jenže, jak se zdá, nebudete... Tedy, vlastně, jak zpívala kdysi populární skupina Laura a její tygři: "Nebudeme!" Vypadá to, že se celý slavný II. penzijní pilíř nedožije svých druhých narozenin. Jenže s tím jsou spojeny další otázky. A těch je celý houf. Začneme například trochu filozoficky. Lidové pořekadlo říká: "Co je císařovo, patří císaři!" Proč se tedy stát dobrovolně zřekl části svého příjmu (byť by ho měl držet odděleně od státního rozpočtu) a svěřil jej do rukou soukromých subjektů. A s blížícím se koncem II. pilíře nastává další otázka. Co bude s prostředky, které si lidé s přispěním státu na účty soukromých subjektů uložili? Vrátí se zpátky těm, kdo je tam vložil? Nebo si budeme moci zazpívat (možná jsem s tím už trochu otravný, ale zase končím u své oblíbené muziky - a to i přes to, že mám povoleno zpívat pouze za živelních katastrof, kdy už se na nějakou tu újmu, kterou nový občanský zákoník označuje termínem nemajetková - nehledí) poněkud upravenou píseň, kterou kdysi v české verzi proslavila Maruška Rottrová - totiž "Řekni, kde ty prachy jsou?" Pravda, Maruška je jemná a éterická bytost - a jako taková zpívala o kytkách... Zaujalo Vás toto téma? Přijďte si o něm popovídat na Facebook. Těším se na Vás!
