Čekání je na nic

Svět se opravdu divně točí. Věci dosud fungovaly tak, že se "něco" dělo. Teď to ale vypadá, že se svět bude řídit čekáním. Čekáním na to, jak dopadnou nějaké volby, čekáním na to, co udělají světové finanční instituce, když se zveřejní nějaké čísla o výkonu nejmenované země, čekáním na to, jestli bude hodnota toho, či onoho taková nebo maková.

Svět si musel do dnešních dní zvykat na to, že kvůli dluhům stál dlouho jednou nohou v takovém blátě, že o něm gentlemani před desátou hodinou nemluví. A možná se naučil čekat. Jenže z nejhoršího bahna mu pomáhaly úřady, které "něco" dělaly. Jednou tiskly peníze, jindy zase utrácely peníze daňových poplatníků a nazývaly to pomocí. V konečném důsledku ale pomáhaly přežít špatné časy "slabé" měny. Dolar, euro, pak měny rozvojových zemí... Poslední krize přinesly zemím světa nejednu obtíž, které se pak následně odrazily v politických preferencích. Jenže ani výměna politického směru příliš neměnila všeobecné kormidlo směru klíčových světových měn. Byly tu totiž instituce. A ty měly, aspoň se tak zdá, častěji silnější páky než politici. A hlavně, nečekaly, co se stane.

Buď jak buď, přišel podzim a s ním několik dlouho očekávaných událostí. Nejdříve se čekalo, co udělají Američani s tištěním peněz na "sekeru". Nazývají to kvantitativní uvolňování. Američani i přes očekávání programy nechali v žít. Řekli totiž, že jejich ekonomika potřebuje silnější důkazy o tom, že křehký (rozuměj příznivý) vývoj, bude pokračovat. No budiž, řekl by jeden. A pak se čekalo na další události. Tentokrát z politiky.

Německé volby s přehledem vyhrála žena, kterou německá média oslavují jako nezpochybnitelnou vítězku posledních dekád. Angela Merkelová a její CDU/CSU to natřeli všem a možná, že i samotnému euru. To, že najít koaličního partnera bude nadmíru nelehký úkol, se ovšem evropské měně asi moc líbit nebude. Paradoxně to ale může vyřešit řadu hrozících komplikací.

Zatím euro spíše přidělává vrásky na čele evropským lídrům. I Němcům. Během času totiž euro posiluje a posiluje až došlo k ceně 1,3550 dolaru. To je nejvyšší hodnota od února letošního roku. A mimochodem, stalo se to minulý týden. Více informací najdete tady. 

Jednoduše slovy - evropská měna se i přes všechna ta příkoří, ústrky a tradiční i netradiční problémy kontinentu dokázala prokousat až k rekordním hodnotám. Jenže: lidi si kvůli tomu levněji nenakoupí. Silné euro totiž vadí. Nejen Německu. Silné euro nyní v Evropě nepotřebuje nikdo. Němci sice ukládají díky vývozům své bohatství, ovšem národ nenakupuje. V dalších klíčových ekonomikách Evropy se zase potýkají s vysokými stavy lidí bez práce. A silné euro rozhodně nepomáhá k tomu, že země mohou více vyvážet či vytvářet nová pracovní místa. Možná ale, že příznivější éra pro euro skončí s koncem roku, kdy se čeká (zase?!) na potvrzení silného postavení americké ekonomiky. Pokud by totiž americký Federal Reserve System seznal, že čas pomoci, nazývaný eufemisticky kvantitativní uvolňování, vypršel, ekonomové mají jasno, co se stane. "Jednoznačně to pomůže dolaru," zní z ekonomického zázemí.

A u nás? Taky se čeká. Teď aktuálně na zasedání měnového výboru České národní banky, který bude rozhodovat o měnové politice. Hrozí prý intervence. Koruna je silná, to překáží rozvoji exportu, snižování zaměstnanosti a dalším věcem. No dobrá. Svět se asi opravdu divně točí. Chcete si o tomto tématu popovídat? Podívejte se na Facebook.