Chtělo by se říct, že jsou lidé v České republice nepoučitelní. Proč? No, zdání titulků většiny zpravodajských serverů totiž naznačuje, že kvůli naštvání, frustraci, či, já ani nevím, kolik vlastně výrazů používají média k označení toho, co si společnost myslí o politice, říká, že lidé prý zvolí v předčasných volbách zase nějaké alternativy. Alternativy k velkým politickým stranám, z nichž žádná nyní nedokáže přesvědčit lidi o tom, že její členové nejsou gauneři, zloději či náfukové. Alternativy ke stranám, z nichž ani lídr předvolebních průzkumů nedokáže prokázat, že členové strany nemají funkce jenom k tomu, aby z nich vytěžili prospěch, zisky a moc pro sebe. No a v tom je právě zakopaný pes.
Ono se totiž ukazuje stále více, že ani nová politická uskupení nedokážou, kromě tónů reagujících na zklamání voličů, nabídnout něco nového. Neoposlouchaného, dosud nevyslyšeného, neotřelého a prosaditelného. Typický příklad? Nějaké hnutí, prý si říká Úsvit demokracie. Lídr uskupení, nyní senátor Tomio Okamura, vzal pod svá ochranná křídla zprofanovaného a snad i věrnými příznivci kdysi možná dobře našlápnuté strany Věci veřejné, dneska nutně nevolitelného expředsedu Víta Bártu. A že prý, s tímhle člověkem se postaráme o prosazení prvků přímé demokracie. A to i přesto, že v Úsvitu vědí, že jim Bárta uškodí. Inu, kdo chce kam...
Jak pak taková přímá demokracie bude vypadat? Sousedské hlasování nás pošle do pracovních táborů nebo do vyhnanství jenom proto, že jsme si nestihli v neděli odpoledne pokosit trávu sekačkou na zahradě? Nebo to, co si nebude myslet Bárta, bude obecně špatně? A kdo to bude prověřovat? Bártovy výbory? Nebo Okamurovy? Anebo budeme mít sledovací kamery se znakem Agentury Bílého Lva na každém kroku? A v samoobsluze se budou rozdávat obálky s penězi, abychom při těch mechanismech přímé demokracie mysleli vždycky na to, že jediná správná volba je duo Okamura-Bárta? Ach jo...
Anebo další uskupení. Jmenuje se Hlavu vzhůru. K němu použili hezký titulek v jednom z celostátních deníků. Řekli to jasně: Staré tváře pod novou maskou. Jasně, jsme malá země a každé čtyři roky se neobjeví tolik charizmatických, poctivých a v rámci možností obyčejných lidí, kteří by dokázali naplnit mezi těmi všemi šedivými šíbry, lobbisty a bůhví kým, své vize, nápady a myšlenky. A dokázali, že politika má smysl. Jenže právě rezigancí na obyčejné politické mechanismy, jako třeba ten, že politiku nevyhrávají sliby, ale skutky, nebo ten, že síla politické strany se neměří podle toho, jestli vítězná strana dokáže obsadit všechna místa ve státní správě, jako současní exponenti některých prezidentských politických stran, musí pořád platit. Alternativa, nealternativa. Co udělali alternativy dosud v politickém životě České republiky, vidíme snad sami na každém kroku.
Snad jedinou jistotou je, že cenné papíry, domácí měna a tedy kapitálový trh, docela nepokrytě podobné spekulace, úvahy a titulky, bezostyšně ignorují. Tedy zatím. Žijí si svým životem. Jejich hodnoty tak spíše ovlivňují na českých politicích zcela nezávislé okolnosti. Dnes třeba cenné papíry na burze v Praze řídí dost dobrá nálada ve světě. Tu přivedla zpráva, že jeden z horkých kandidátů na křeslo šéfa FEDu, hodil v boji o post do ringu ručník. Hurá! Zadlužování světa může pokračovat, takže akcie mohou vesele růst, více si přečtěte zde.
Možná, že nedokážeme docenit krásu takových jednoduchých a fungujících mechanismů. V tuzemsku jsme ale bohužel zvyklí na to, že si neumíme ve vlastním chlívě uklidit tak dobře, abychom se ze zdánlivých drobností mohli radovat i dlouho poté, co k události došlo. Škoda, dlouhodobé alternativy totiž moc neřeší. :-)
