Z Harrachova přes pramen Labe do Harrachova

Jednodenní krásná túra z Harrachova přes Mumlavský vodopád, Krakonošovu snídani, Voseckou Boudu, Pramen Labe, Labskou Boudu a Pančavskou louku zpět do Harrachova.

Za krásného rána začínáme stoupat z Harrachova kolem hornického muzea směrem k Mumlavskému vodopádu. Cesta se hned za muzeem noří do hustého lesa a vine se kolem říčky Mumlavy. Po asi půl kilometru dorážíme k Mumlavskému vodopádu. Znám spousty vodopádů z Alp, daleko větších, ale tenhle asi deset metrů vysoký se s nimi v kráse směle může rovnat. Potvrzuje se to co se často píše v průvodcích, a sice že na fotografování vodopádu je vhodnější doba pozdního odpoledne. Jsme tu sice ráno, ale to nevadí, stejně pokračujeme dále do hor a v pozdním odpoledni se tudy budeme vracet.

Pokračujeme tedy dále asi pětikilometrovým stoupáním směrem ke Krakonošově snídani, pro nás se jedná asi o nejhorší úsek naší túry. Od Boudy u Mumlavského vodopádu až ke Krakonošově snídani se totiž jde po asfaltu. Krakonošova snídaně je informační boudička na turistickém rozcestí. Uvnitř (za krásného počasí spíše venku) je velmi příjemný pán znalý hor, který Vám ochotně poradí jakou cestu zvolit dále. Také Vám za slušné slovo vypůjčí na fotografování pravou Krakonošovu hůl a klidně Vás i rovnou vyfotí.

Po krátkém odpočinku pokračujeme dále na radu pána z budky. Opět stoupáme, a to směrem na Voseckou boudu. Jde se zase po asfaltu, ale naštěstí jen asi kilometr. Dále již cesta vede po lesní stezce. Pomalu vycházíme nad hranici lesa a nám se naskýtají první krásné výhledy. Jednu z prvních hor, kterou vidíme je Čertova hora čnící se nad Harrachovem a Ještěd. Máme štěstí, je krásně modrá obloha a jen minimální opar na obzoru. Vystupujeme k Vosecké Boudě kde je již pěkně rušno. Dáváme si kafíčko. Na boudě je velmi příjemná obsluha a bouda je v celkově slušném stavu.

Půlkilometrové stoupání a jsme na cestě Česko-polského přátelství. Jedná se o hřebenovku táhnoucí se z jednoho konce Krkonoš na druhý v délce 28km. Střídavě jde po české a polské straně. Za hezkého počasí je sice poněkud přeplněná, ale to jí v žádném případě neubírá na kráse. Celou dobu jsou z ní úžasné výhledy do obou zemí. Docházíme na rozcestí k České budce (žádná budka už zde nestojí), zde odbočujeme vpravo na Labskou louku, čímž cestu Česko-polského přátelství opouštíme. Přes Labskou louku se po půl kilometru dostáváme k oficiálnímu prameni Labe (ve skutečnosti Labe pramení tak nějak všude kolem vás). Zde je také trochu přeplněno, pořizujeme tedy několik fotek, osvěžíme se ledovou vodou Labe a jdeme dále k Labské Boudě.

Labská Bouda je asi nejošklivější bouda v nejen v celých Krkonoších, ale i v celých Čechách. Od roku 2007 dokonce správa KRNAP uvažuje o odkoupení boudy aby jí mohla zbourat nebo alespoň přestavět. Zde nás čeká překvapení, na boudě téměř nic nemají a to navzdory tomu, že zde proudí doslova davy lidí k pramenům Labe. Personál je velmi nepříjemný. I když naše cesta má jiný směrem, děláme si menší zacházku a sestupujeme na kraj Labského dolu. Jednak je zde krásný výhled do údolí a hlavně je zde úchvatný Labský vodopád. Cesta k němu je v perfektním stavu a za malou zacházku jistě stojí.

Vystoupali jsme opět k rozcestí u Labské boudy a vydáváme se směrem na Pančavskou Louku. Zde zrovna probíhá rozsáhlé vyřezávání Kleče, která se zde moc přemnožila a ubírá tak místo velmi vzácným druhům rostlin. Na rozcestníku na Pančavské Louce máte spousty možností kam se ještě vydat. My se rozhodujeme odbočit směrem na Krakonošovu snídani a vrátit se zpět do Harrachova (máme tam totiž auto). Cesta je zrovna v rekonstrukci, ale to vůbec nevadí, je v pohodě schůdná. Skoro nikoho nepotkáváme a tak si naplno užíváme klid a mír těchto majestátních hor. Nikam nespěcháme a tak si čas od času utrhneme borůvku a kocháme se množstvím hub. Pomalu přecházíme do pásma lesa a ocitáme se opět na Krakonošově snídani. Krátký odpočinek, několik prohozených slov s pánem na informacích a už opět pochodujeme po asfaltu k Boudě u Mumlavského vodopádu. Zde si dáváme kávu a naprosto vynikající domácí koláč. Světlo je již daleko příznivější a tak si pořizuji několik fotek vodopádu. Máme v nohách 22km a jsme spokojeni. Krásné počasí a krásná příroda, co víc chtít.