Aneb, které státy na společné evropské měně vydělávají a které prodělávají. Z toho, jak je toto téma všeobecně prezentovano, se často zdá, že společná evropská měna je výhodná pro všechny.
Nicméně, evropská finanční krize (především dluhy jížních zemí) zřetelně ukázaly, že tomu tak není. Mezi zaostalejším jihem a vyspělejším severem existuje velká finanční nerovnováha. Za normálních okolností by se tento nerovnovážný stav měl zdravým vývojem, na základě přirozených tržních principů víceméně sám řešit. K tomu však nejenže nedochází, ale celý problém přetrvává a bez finanční pomoci jižním zemím by hrozil jejich bankrot. Ač se zdá, že problematické jižní země (s vyjímkou Řecka) jsou díky finančním injekcím již z nejhoršího venku, nenechme se mýlit. Problém tu stále je a dříve nebo později opět vyplave na povrch. Jde totiž o závažnou systémovou chybu celého projektu společné měny.
Tuto systémovou chybu ukážu nejprve na příkladu Německa. Tento problém se totiž dotýká ekonomiky jak ekonomicky neslabších, tak i těch nesilnějších (především exportně orientovaných) zemí. O Německu se mluví jako o ekonomickém tahounu Evropské unie. Díky vyspělému průmyslu a z něj plynoucího masivního exportu má Německo velké finanční přebytky a je ekonomicky velmi úspěšné. Představme si ale, že by si Německo ponechalo Marku. Co by se za této ekonomicky úspěšné situace s touto měnou stalo? Na to je jednoduchá odpověď. Marka by začala posilovat a to nejspíše dlouhodobě a postupně dosti výrazně. Za takové situace by ovšem německá ekonomika již zdaleka nebyla tak úspešná. Vyráběla by dráž. Exportně by se již nedokázala tak účinně prosadit, ale i na domácím trhu by obtížněji čelila levnější konkurenci ze zahraničí. V takové situaci by se rychlost vývoje německé ekonomiky zákonitě zpomalila. Tím nechci říci, že by se Německo stalo nějakou zaostalou zemí. Určitě by díky německé pracovitosti, organizovanosti a smyslu pro pořadek stále patřilo k těm úspěšnějším. Nicméně finanční přebytky plynoucí z exportu by v takovéto situaci byly spíše jen malou částí toho co Německo získává dnes. Pro Německo je za současné situace společná měna zdrojem nejen velkých finančních přebytků, ale i ryhleji rostoucí ekonomiky. Zatímco německá ekonomika je díky tomu ve velmi dobré kondici, tak současná německá měna (tedy euro) neposiluje. To je nepřirozený stav, ale pro Německo velmi výhodný. Ostatně stejně výhodné je euro i pro ostatní vyspělé země eurozóny. Tyto ekonomicky úspěšné země sice táhnou kurz eura nahoru. Zaostalejší jižní země ale táhnou euro směrem opačným. To je zcela určitě i jeden z důvodů proč se Německo tak brání vystoupení Řecka z eurozóny. Řecko se svými finančními problémy podílí silnou měrou na slabším kurzu eura. To je výhodné pro exportně orientované země eurozóny, k nimž patří i Německo.
U zaostalejších zemí eurozóny se tento efekt projevuje táké, ovšem přesně obráceně. Pokud si tedy vezneme protipól Německa, tedy Řecko, a představíme si, že by ve své současné neuspokojivé ekonomické situaci mělo vlastní měnu, pak by zákonitě došlo k její devalvaci. To by Řecku dovolilo se alespoň částečně dostat ze sevření zahraniční konkurence, vybudovat si nějaký průmysl a zvrátit tak nepříznivou obchodní bilanci. Důvod proč se Řecku nechce odejít z eurozóny je celkem jasný. Znamenalo by to další (alespoň dočasný) drastický propad úrovně řeků. Je to ale asi jediný recept jak pomoci řecké ekonomice. Současné unijní (německé) snahy na oživení řecké ekonomiky jsou zcela neúčinné.
Faktem je, že společná měna euro nedovoluje Řecku devalvovat. Tím umožňila technologicky vyspělé a nepříliš drahé zahraniční konkurenci z vyspělejších zemí zadusit i ten nepříliš velký Řecký průmysl. Řekové tedy nakupovali výrobky z vyspělejších zemí eurozóny. Eura tak z Řecka putovaly do těchto vyspělých zemí. Schodek obchodní bilance Řecka se zvětšoval a aby bylo kde brát, bylo třeba si půjčit. Kde jinde než právě u vyspělých zemí, které měly přebytek eur (ten paradoxně vznikal hlavně díky zvyšujícímu se dluhu jižních zemí). Vyspělé země a jejich banky ochotně půjčovaly. Navíc těmito půjčkami velmi jednoduše financovaly další rozvoj vlastní ekonomiky a nízkou vlastní nezaměstnanost, protože tyto půjčené peníze nakonec stejně skončily u firem v jejich zemích. Netušily tyto banky, že i členská země eurozóny, jakou je Řecko, by mohla v případě zvyšujícího se dluhu taky zbankrotovat? Domnívaly se, že Evropská unie nakonec zatáhne každý dluh kterékoli členské země? Kdyby to nepředpokládaly, pak by jim muselo být hned jasné, že v případě, kdy je každá členská země financována pouze ze své vlastní národní pokladny a nikoliv ze společné Evropské pokladny (Federální, tak jako je to v případě např. USA), pak je bankrot země, zadlužující se jako Řecko, nevyhnutelný. Kdyby eurozóna měla společnou federální pokladnu, kam by ze všech zemí směřovaly všechny daně, a odkud by pak byly financovány veškeré státní výdaje jednotlivých zemí, pak by nemohlo dojít k bankrotu žádné z jednotlivých zemí. Teoreticky by pak mohlo dojít pouze k bankrotu eurozóny jako celku. Tato situace ale díky neexistenci federální pokladny v Evropě nehrozí. Za celou dluhovou situaci je zodpovědnost přisuzována Řecku (a dalším jižním zemím). Podle mne ale stejnou (né-li větší) zodpovědnost nesou banky, které půjčovaly. Stoprocentně lze v případě těchto půjček použít moudré lidové úsloví: "hloupý kdo dává, hloupější kdo nebere".
Ovšem hlavní problém vidím v oné systémové chybě celého projektu eurozóny, která v tento stav musela dříve nebo později zákonitě vyústit. I kdyby s eurozóny vypadlo celé takzvané "jižní křídlo", problém to neřeší. V rámci společné měnové oblasti bude vždy docházet k přesunu financí ze zaostalejších oblastí do oblastí s vyšší technologickou vyspělostí. Je na federální pokladně, aby tuto situaci permanentně řešila. Aby přerozdělovala peníze jako ve všech normálních státech. Bez tohoto mechanizmu bude mezi jednotlivými národními pokladnami vždy docházet k disproporcím, které budou vytvářet finanční nestabilitu. Federální pokladna je ovšem v současé situaci nepřijatelná hlavně pro vyspělejší země. To je samozřejmě pochopitelné, protože prostřednictvím federální pokladny by především tyto vyspělé země musely financovat situaci v zaostalejších oblastech. Úsměvné je to zvlaště u Německa známého svým solidárním postojem. Protože v tomto případě se Německo nechce příliš dělit o zisky čerpané (i díky nejslabším zemím) z eura a spokojí se jen z nejnutnějšími finančními odpustkami dluhu. Komu by se chtělo dobrovolně se vzdávat části zisku ve prospěch slabších, byť tento zisk byl z velké části vytvořen právě na úkor těchto slabších. Oč je euro výhodnější pro vyspělé země o to nevýhodnější je pro země zaostalejší. Jižní i severní křídlo eurozóny totiž představují spojené nádoby. Oč více tekutiny (financí) je v první nádobě o to méně je v druhé nádobě. Bohužel, bez zrušení národních pokladen a zavedení společné federální pokladny, bude celý projekt eurozóny vždy tak trochu na vodě. Vždy bude hrozit finanční nestabilita.
Ke společné federélní pokladně je nutno dodat, že ta by se neobešla bez společné fiskální politiky. V celé eurozóně by pak musely platit společné eurozonní vzorce pro výpočet jednotlivých daní, ale taky společné vzorce pro výpočet sociálních, zdravotních a dalších odvodů i důchodů a všech dalších dávek. Vše toto by totiž v celé eurozóně financovala společná federální pokladna. Obávám se, že v dnešní době se eurozóna na takovém fiskálním sjednocení a společné pokladně není schopna dohodnout. A otázka je, zda kdy v budoucnosti bude něčeho takového schopná. Hlavní překážku vidím v profitu, který dnes čerpají z eura nejvyspělejší země a ty se samozřejmě tohoto profitu nebudou chtít vzdát. Pokud se na této situaci nic nezmění, pak z dlouhodobého hlediska bych viděl pro celou Evropu výhodnější přejít zpět na národní měny. Podezřívám paní Merkelovou a mnohé další představitlele vyspělejších zemí eurozóny, že o tomto problému dobře vědí, ale nechtějí ho nejen řešit, ale ani o něm mluvit. Samozřejmě, současný stav jim totiž vyhovuje. Tato nepřirozená ekonomická situace bude však neustále cyklicky negativně ovlivňovat vývoj celé evropské ekonmiky (nejen států eurozóny) a díky tomu to bude nakonec pro celou Evropu méně výhodné než přechod zpět k národním měnám.
Aby bylo jasno, nejsem velkým příznivcem přechodu zpět na národní měny. Mnohem raději bych viděl vznik federální pokladny. Myslím, že by to pro evropskou ekonomiku bylo výhodnější. V současné situaci to ale bohužel vidím jako zcela neprůchodné.
