Škola, ve které bych chtěla bydlet....

V Británii jsme navštívili 4 školy. Všechny byly křesťanské, všechny byly blízko Londýna, ale ne v Londýně. První byla ve Winsdoru a ta poslední byla tak skvělá, že bych v ní chtěla postavit stan a bydlet v ní navždy.

 Pravdou je, že nás návštěvníky, ve škole Na křižovatce u tří stromů, škola ohromila. Ale nebylo to ohromení něčím výjimečným, ale pokojná a klidná, pracovní a přátelská atmosféra. Škola byla v církevní budově místní církve, která se jmenovala stejně jako ulice a nejspíše stejně jako okrajová část Readingu – Církev Na křižovatce u tří stromů. Škola sama o sobě měla asi 36 žáků a ti byli všichni v jedné místnosti a ta byla jako hřeben s všemi širokými zuby na kraji.  V jedné části byli žáci prvostupňoví, kolmo na tuto část byla část pro "druhý stupeň" a rovnoběžně z části prvostupňovou v dalším výklenku budovy byla část "střední školy". S velkou úlevou jsme registrovali, že se studenti netrápí s maturitou, ale připravují se  přímo k přijímacím zkouškám na univerzity. Když jsme přišli do třídy byli mladší třídy na svačině a "střední škola" se právě ze svačiny vrátila a začala zase svoji práci na pracovních sešitech zvaných "PACE" - česky budu říkat pace-sešity. Ve škole nebyli učitelé, ale supervizoři a dobrovolníci a pomocníci. Supervizorka "střední školy byla neuvěřitelně sympatická mladá žena, která najednou vyučovala svých 9 středoškoláků v různých ročnících střední školy. Probíhala práce a každý pracoval na svém pace-sešitě a každý měl pochopitelně různou úroveň soustředění a pozornosti. Studenti pracovali v matematice, jiný v anglickém jazyce a další se učil francouzsky a jiný vědy. Všechen obsah učení vedly pace-sešity.  Obě strany místnosti byly obestavěny dlouhými stoly, které se dělily do jednotlivých pracovišti pro každé dítě. Každému jednotlivému pracovišti říkali kanceláře. A v žákovské kanceláři byly pace-sešity, plány výuky na nástěnce a tužky a další potřeby, jako pravítka, kalkulačky, pastelky a atd. V každé kancelářičce byly vyvěšeny jeho plány na den a týden a informace o dokončených pracích a nad studenty visela jeho vlastní nástěnka – tabule. To bylo zvláštní každý žák měl nad sebou svoji tabuli. Na tabuli byly výklady složité středoškolské matematiky, které jim učitel poskytnul, když pomáhal, radil či vysvětloval, či ukazoval novou látku v tématech, se kterými si žáci nevěděli sami rady. Nad žákovskou kanceláři vlály občas vlaječky. Námořní signalizace sloužila ke komunikaci se supervizorem a jeho pomocníkem – námořní signalizace. Každý student si chodil zkontrolovat svoji práci ke kontrolnímu stolu, který vypadal jako písařský pulpit. Atmosféra byla pracovní. Nejstarší žák byl ve škole od 1. třídy a metody práce mu vyhovovaly. Připravoval se na Univerzitu technického směru do Bathu, Londýna anebo jinam. Říkal, že je moc skvělé být samostatný a mít volnost si vytvořit vlastní volby a tempo.