Homeschooling v Británii

"V Británii mají svobodu," slyšela jsem často povzdech na naši místní českou situaci. Rodiče mohou rozhodnout, zdali děti pošlou do školy a nebo zdali je budou učit doma sami.. Žádné poradny, žádné registrace. 

V Británii to tedy vypadala,  jako ostrov skutečný svobody a demokracie, což bezesporu Británie je. Homeschooling je v Čechách neformálně označován jako domácí vzdělávání, či domácí škola a oficiálně je registrován jako individuální vzdělávání. 

A tak jsme v Británii zkoumali, jak je to opravdu. A je to pravda, rodiče se opravdu mohou rozhodnout učit doma na domácím vzdělávání a zodpovědnost je opravdu na rodičích, ale má to svoje ALE.  Tak první ale je, že záleží na místní regionální samosprávě (vládě),  V různých regionech je to různé. Některé samosprávy vydali nařízení, že domácí vzdělavatelé mají za povinnost se sami hlásit u této samosprávy a registrovat se. V jiné regionální samosprávy se rozhodují, že to rodiče hlásit nemusí. Ale zdá se, že je lepší, když to rodiče sami udělají, Protože v britské společnosti jde hlavně o "bezpečnost dětí". A pokud místní vláda cítí, že bezpečnost dítěte je ohrožena, může začít jednat a zahájit jednání v zájmu dítěte. Bezpečnost pochopitelně není tak snadno definována a může se jednat o práva dítěte, stejně jako o domácí zneužívání. Ale pravdou je to velmi citlivé téma. Zdá se že v mnoha případech citlivější než u nás a to je nejspíše dobře, ale v některých případech to může být zvláště pro rodiče domácího vzdělávání a unschoolingové rodiče komplikované.        

Pokud jste homeschollingová rodina je státem stanovené, že se můžete scházet s ostatními pouze 15 hodin týdně. V ČR je tato oblast nedefinovaná. Z logiky věci tedy vyplývá, že v Británii není možné zakládat Komunitní školy, jako v České Republice, protože obsah curricula je vyšší než 15 hodin týdně a tedy je možné se setkávat v podpůrných skupinách, ale v Británii si nepřejí, aby vznikaly paralelní školy bez státního povolení a souhlasu. Ovšem byli jsme v jedné církevní škole - učícím centru, které nemělo státní schválení od hygieny.a regionálních úřadu atd.  Tato škola ovšem je zorganizovaná tak, že používají systém individuálních vzdělávání PACE, který v jejich podání funguje tak, že mnoho věcí zpracovávají doma v zodpovědnosti žáků a rodičů. Viděli jsme jejich roční plán a třeba celý prosinec nemají školu.  

Největší výhodou britského systému je, že systém akademického vzdělávání nespěje k maturitní zkoušce, ale k přijímacímu řízení na Univerzity a další vysoké školy. Nejpíše toto nastavení systému dává příležitost k tomu, aby byl zorganizováno takto domácí vzdělávání. Ale bohužel, pro přijímací řízení přece jen hraje úroveň škol, které připravují na maturitu a její odborná akreditace. 

Tato svoboda se také chýlí na svůj konec. Státní správa připravuje změnu a to takovou, že bude chtít větší administraci domácího vzdělávání. To, že u nás v Čechách administrují domácí vzdělávání školy, brali ředitelé místní škol, jako velkou výhodu českého systému. 

Velké téma vzdělávání všude v Británii je bezpečnost dětí. Celá společnost je velmi citlivá na domácí násilí na dětech, ale rozhodně je bezpečnost ohrožena také celkovým přístupem cizineckých komunit a ochranou společnosti k zásadním anglickým hodnotám a ne k hodnotovém rejstříku přistěhovaleckých komunit.  

Rozhodně vládne určité napětí mezi komunitou domácích vzdělavatelů a škol, jako všude, protože když jedna z anglických kolegyň zmínila před školní komunitou, že učila svoje děti doma. Udělal si z ní jiný kolega Angličan ironický vtip, že to byl největší zážitek jejího života. Ona se však usmála a přešla to, tím, že vysvětlovala svoji exegezi od křesťanské sborové školy přes domácí vzdělávání až po zázrak, kdy jí bylo nabídnuto místo učitelky v jiné křesťanské škole.