Kostky jsou vrženy?

Přemýšlím, co jsem to udělala. A kam jsem se to dostala. Do jaké že to vlastně společnosti?

Pročítám si příspěvky jiných, koukám na VIP blogery, na žebříčky blogerů, na zaujalo nás, zaujalo vás, snažím se orientovat v karmě a v karmě 2 a vůbec v tomto celém podivném světě na stránkách blog.idnes.cz.

Otevírá se mi totiž zcela nový, doposud nepoznaný svět.

Pročítám si diskuse.

Přiznám se, už tři dny "sedím" nad nebo u tohoto podivného virtuálního světa se spoustou jmen, lidí a názorů a přemýšlím – proč? Proč tady jsem? A chci tady být? Věděla jsem, do čeho lezu, když jsem sem nikým nezvána, neznámá před týdnem „vlezla“?

A jak jsem žila, kde jsem byla, nevěda o vaší existenci?

A to už asi existujete, tady vy lidé na blogu, dlouho.

A jak se začlenit? Vzpomínám jako dítě, jak jsem trpěla, když jsem stála někdy občas stranou všeho dění. Ale svůj vlastní blog už mám dávno, a tam jsem si sama samotinká, jen za sebe, jen se svými několika čtenáři…

Ale tady toto je jiný kafe. A jak naskakuje počet přečtení a s tím i karma článku, jejda paráda. A když nenaskakuje, jejda ouvej.

Aha, a to je problém. Psát tak, aby se to líbilo, aby karma byla co největší, nebo se řídit hlasem svého srdce a když už píšu, vědět proč? A jak k tomu přistoupit, jako: teď už to nevzdám? Nebo raději pozor, tady mne sežerou? (Aleia iacta est nebo hic sunt leones?)

To je oč tu běží…

Nebo ne?