Škodolibé rošády poťouchlého muže?

Církev u nás v České republice, jak je známo, nemá příliš dobré postavení v očích širší veřejnosti. Nechci jí nijak ublížit, a přiložit si tak k tomu své polínko, proto podotýkám, že následující řádky 

nejsou míněny jen jako kritika a vůbec ne zloba. Spíše jsou vedeny velikým zklamáním a smutkem.

Na konci června dochází každým rokem a téměř s pravidelnou platností k přemísťování kněží z farností do jiných farností. Tyto změny se nedotýkají jen dotyčných „překládaných“ kněží, ale mnohem většího počtu lidí. Mnohdy to je velice bolestivé.

Náš biskup ostravsko-opavské diecéze o tom sám ve své knize rozhovorů i jinde hovoří jako o něčem, co mu činí problémy a co mu osobně nedělá dobře. Což je zvláštní tvrzení. Proč to tedy dělá? Co jej k tomu nutí? Faktem je, že již za několik málo dnů bude podepisovat (pokud už dávno podepsány nejsou) svá vlastní rozhodnutí – dekrety (tzv. „poutnické pasy“), kterými své kněze přehazuje z místa na místo. Lze říci, že často bez jakéhokoliv racionálního důvodu, koncepce, logické rozvahy, zvážení dané situace, znalostí poměrů v těch farnostech, bez vize dalšího fungování, bez jakékoliv propracované strategie řízení farností do budoucna, jak se ukázalo zrovna před několika lety u nás. Zdá se, že otec biskup prostě jen tak, patrně pro své vlastní potěšení, snad i ze škodolibé zlomyslnosti rozbíjí funkční farní rodiny (říká se, že pokud jej o něco prosíte, obvykle udělá opak). Tyto rošády, posouvání kněží jako s figurkami na šachovnici, ve své knize otec biskup vysvětluje v tom smyslu, že ti kněží, kteří nefungují tak dobře, jak by měli, jsou posíláni do jiných farností, aby tak získali novou šanci.

A tak nastává zajímavá situace – kněží, kteří jsou schopni svou prací a úsilím nejen opravovat, ale dokonce zachránit kostely, za jejichž působení farnosti ožívají, kteří mají skvělé výsledky i v pastorační a evangelizační činnosti, které jsou navíc prokazatelné (opět vlastní zkušenost), jsou najednou v duchu oné nepravdivé, dá se říci zvrhlé „nové šance“ posíláni jinam. V Katolických novinách z května tohoto roku se o tom zmiňuje opět samotný otec biskup – budou to těžké rozhovory s těmito přesouvanými kněžími, protože mnozí by chtěli dokončit svou práci. Proč tedy svou započatou práci ve svých farnostech dokončit nemohou? Proč je otec biskup nenechá?

Možná někdo namítne, že v církvi jsou přesuny kněží normální a že jsou přesouváni všichni. Ne všichni kněží však mají ten tzv. „poutnický pas“.  Někteří „sedí“ na svých místech 15 i 20 let (namátkou u nás Přívoz, Hošťálkovice, Poruba, Kunčičky, Radvanice, i kněz v samotné katedrále, a další…). Takže není pravdou, že kněží přesouváni jinam prostě být musí. Jak je vidět, netýká se to všech. Jen některých. Dle jakého „výběru“?

Proč však o tom píšu? Protože pokud už kněz jednou přeložený je, nedá se už nic dělat. Otec biskup je neomylný a jeho rozhodnutí jsou konečná. Nic nejsou platné prosby, vysvětlování, argumenty…  a tak se třeba může stát znovu to, co se stalo u nás – že nově příchozí kněz v krátké době doslova zničil předchozí práci, že ze zcela nově opravené fary zřídil napůl ubytovnu, což by nebylo tak nechvályhodné, kdyby tím nebyla fara poničena, z překrásné zahrady se stala zdevastovaná pastvina pro ovce, navíc farnost zadlužil, následné opravy kostela zakázal, a ještě si to všechno vyžádalo nové investice, které být nemusely, kdyby nebyl vyměněn kněz… Nejhorší je následná bezmoc. Nikde v církvi nemáte dovolání. Napíšete prosbu o radu co s tím panu kardinálovi – ta je obratem jako stížnost poslána zpět na biskupství, napíšete prosbu s vysvětlením situace na Českou biskupskou konferenci, opět bez odezvy, opět s návratem na biskupství; napíšete některým ostatním biskupům – bez odezvy, napíšete samotnému papežskému nunciovi, bez odezvy. Točíte se v kruhu. V církvi špatné a nedobré důsledky rozhodnutí, byť by byly jakkoliv patrné a prokazatelné, nikoho nezajímají. Nikoho nezajímají ani věřící, jejich názory, jejich prosby. Farní rodiny, i ty, které ve vzájemné spolupráci dokázaly zachránit svůj kostel a farnost, jsou nemilosrdně bezohledně rozbíjeny. Navíc se samotným výsměšným utvrzením otce biskupa, že vaše snahy a prosby jsou marné, že náprava, revize jeho rozhodnutí není možná, jednou odvolaného kněze prostě nevrátí, dokonce ani modlitby nic nezmohou, prostě hotovo a basta. Jako kdyby věřící nemohli mít kněze, kterému důvěřují, který je vede cestou životem, nejen tím pozemským; který je v případě delších let ve farnosti např. křtil, oddával, pohřbíval jejich blízké, se kterým jsou sžiti. Jako kdyby tady o věřící, kteří tvoří církev, ani nešlo. Církevní představitelé jdou proti církvi a navíc říkají: buďte zticha, nevyjadřujte se, přijměte to…

A otec biskup, nechápajíc, že se nezodpovídá jen Bohu, ale také nám lidem, si klidně škodolibě podepisuje své dekrety. Bez ohledu na své kněze a bez úcty k jejich práci, bez ohledu na své věřící, bez ohledu na samotného Boha. Protože ani Jemu se tato svévolnost v rozhodování nemůže líbit. Již Adama v ráji potrestal za pýchu, když chtěl být jako Bůh… a v naší církvi se toto děje.

A tak mě napadá otázka: údajně nefungující kněze odesílá otec biskup na nová místa, aby jim dal novou šanci. Kam se však dá poslat biskup, který nefunguje tak, jak by měl a svými rozhodnutími působí bolest mnoha lidem a své církvi tím (nejen občas), ale docela často škodí?

Myslím na něj zrovna v těchto dnech, kdy se opět k takovému nedobrému, bolestivému rozhodování chystá. Vím o lidech, kteří jsou těmito následnými změnami zděšeni a nešťastní. Kéž by se v tomto muži něco hnulo a dokázal se rozhodnout i jinak… a nenechal přestěhovávat (nebo i vrátil) ty kněze, jejichž stěhování je nejen neopodstatněné a zbytečné, ale které mnoha lidem, i samotné církvi, hodně ublíží.

P.S. Píšu toto své přání sem na blog, protože psát je na jakékoliv církevní instituce je naprosto zbytečné, nikdo neslyší. Vím, že vše je marné a nic se nezmění, a můj článek v ničem a nikomu nepomůže, ale mlčet k tomu neumím. Avšak omlouvám se všem, kterých jsem se tímto nechtěně jakkoliv dotkla nebo těm, kdo se podiví nad tímto příspěvkem a jeho smyslu.