Oči v sloup, prezident Zeman a písničkář Hutka.

Možná to je skutečně tím horkem, ale… i kdyby, čeho je moc, toho je příliš. Zpívat a přát si něčí smrt….?

Nebo to je zase jen alegorie? Nepochopená myšlenka uměleckého ducha? Vnitřní malost toho, kdo nechápe?

Umělecké vyjádření … myšlenky? Boje za naši krásnou, zbídačenou zem? Ne-politická agitka? 

Bojovat s myšlenkou na smrt druhého člověka a chtít tím dobro?

Achich ach…

V jaké době, v jaké zemi, v jaké společnosti, v jakém "taky umění" to žijeme.

Možná to je opravdu jen tím horkem.

Ale o pana Hutku bych se bála. Protože každá nenávist, třeba s písní v ústech a s kytarou v ruce, nemůže nikdy přinést nic dobrého.

Je mi smutno ze života, kde smrt je zbraň. Kde se zpívá o očích v sloup, o smrtce, o - vlastně o čem? 

O úpadku lidského ducha?

Ale dost možná jsem jen nepochopila, možná mé myšlení je jen hluboce primitivní, děti si tuto píseň budou jednou skutečně vesele zpívat u táboráku, a na světě bude

fajn?