divoká kráva, říkávali staří Sumerové. Měla jsem právě v uplynulých volbách podobný pocit. V naší zemi mělo zvítězit džentlmenství nad barbarstvím. Bylo by to krásné,
kdyby to džentlmenství, které prohlašovalo, že ve slušnosti je síla, skutečně slušné a džentlmenské bylo. Kdyby to nebylo jen prvoplánové tvrzení, za jehož rouškou se skrývala nenávist.
A nezlobte se na mě, nenávist – ani proti zlému domnělému či skutečnému, prostě a jednoduše slušná není.
A slova a výroky prezidentova protikandidáta plné této nenávisti prostě byly. Slušnost zde byla patrně nějak mylně chápána, dokonce pokřivena. Dokonce až tak, že opravdu přemýšlím, co to ta slušnost vlastně je. Navíc, když i samotný poražený kandidát na prezidenta prohlásil, že prohrál, protože byl příliš slušný. Když si vzpomenu na jeho vedenou kampaň proti druhému člověku, na jeho slova, která mi připomínala to staré sumerské přísloví, a propojila jsem si to s onou slušností, pak mi nezbývalo než se z tohoto tvrzení poněkud otřást. Možná hrůzou. Protože bojovat proti neslušnosti neslušností, to nemohlo dopadnout dobře. Navíc, když ta původní neslušnost se nakonec zdála být slušnější než ta, která křičela do světa, že slušná je.
A smutné je, že na tuto „hru“ na slušnost přistoupili také ti, kteří by měli být nositeli dobra a lásky, tedy ne té jen proklamované, ale skutečné. Myslím tím církevní představitele.
Ale už se ani nedivím, když sama ze své zkušenosti vím, že pro některé církevní představitele je slušnost tabu. Že vidí jen svou vlastní moc, neslyší „mlčící většinu“, a i tváří v tvář faktům, která potvrzují jejich některá špatná rozhodnutí, se její představitelé nezmůžou na nic jiného než na tvrzení, že jakákoliv (i ta špatná rozhodnutí) jsou prostě logická. A navzdory jimi požadované změny v podobě slušnosti se oni sami chovají občas naprosto neslušně. A změna je v nedohlednu.
Pan kardinál Duka připomíná ve svém blahopřání ke znovuzvolení panu prezidentovi, aby pamatoval, že jeho funkce prezidenta je především službou, která by měla být uskutečňována v duchu pravdy a lásky.
Škoda, že pro církevní hodnostáře tato slova ne vždy platí.
Snad budou tedy aspoň zčásti platit pro našeho „staro-nového“ pana prezidenta.
Kéž by.
