Proč je člověk na Zemi?

Jsme lidé, takže odpověď na tuto otázku je pro nás jako pro druh i jako pro jednotlivce důležitá.  Ale existuje odpověď?  Známe nějakou jinou otázku, na kterou podle nás neexistuje odpověď? Kolika let se dožijeme?  Vyjde zítra slunce?   Na každou otázku je odpověď, ale někdy není zřejmá a někdy ji nejsme schopni podložit důkazy.  I na otázku proč je člověk na Zemi nepochybně existuje odpověď.  Lidé ji hledají celou dobu své existence.

Máme možnost vybrat si.
Věda tvrdí, že člověk existuje náhodou. Na některých planetách se vyskytují vhodné podmínky a při další shodě náhod se na některých objeví a vyvine život.
Podle náboženství existuje Stvořitel.
Ale nemáme důkazy o existenci Stvořitele a věda při popisu fungování Vesmíru Stvořitele ignoruje, chce se obejít.
Nevíme.
A zdánlivě se ani nemusíme rozhodnout. Volíme univerzální odpověď a ta nám stačí. 
Ale to je hluboký omyl. 
Svět fakticky není něco mezi. Je buď takový, nebo opačný. Stvořitel je, nebo není.
Pojďme se podívat na naše dva světy a důkladně se zamysleme, kterému přiřazujeme větší pravděpodobnost existence. 
Nejdříve svět náhody podle učebnic.
Náš Vesmír vznikl před řadou miliard let při události pojmenované Big Bang. 
Věda neví, proč k Big Bangu došlo, ani co bylo před tím. Věda má jasno v hrubých rysech v otázkách vývoje Vesmíru a přírodních zákonů.
Země se podle vědců nachází ve správně vzdálenosti od své hvězdy - Slunce a také ve správném pásu v rámci naší galaxie - Mléčné dráhy.
Podle vědců se Země formovala víceméně vnějšími vlivy až do planety, na které se vyskytovalo vše potřebné pro vznik života. 
Stačil nějaký poslední zásah náhody zvenčí a několik atomů anorganické hmoty se proměnilo v živou buňku.
Jednoduchá buňka si díky evoluci opatřila postupně orgány a končetiny. Vnímání, city a inteligenci. DNA a potomky. 
Člověka vysvětlují štěstím a století starou evoluční teorií, i když jejich vlastní objevy z posledních desetiletí jim jasně říkají opak. 
I když se vědci nesčetněkrát pokusili vytvořit prostředí podobné tomu, ve kterém se na Zemi objevil život, žádné nové živé buňky se nedočkali.
I když už ví, že evoluce funguje jen uvnitř druhu a má charakter přizpůsobení. Evolucí mohou jen existující orgány přizpůsobit své parametry měnícímu se prostředí, ale nemohou vzniknout nové orgány nebo nové funkce.
Věda nedává žádné vysvětlení vzniku světa, jen popisuje fungování jeho malé části. A o jak malé části světa vůbec mluvíme? 
Podle vědců tvoří 73% Vesmíru něco, čemu říkají Temná Energie. 
Tvrdí, že Temná Energie ovlivňuje další složku - Temnou Hmotu. 
Temná hmota tvoří 23% Vesmíru. 
Temnou Energii ani Temnou Hmotu neumí vědci přímo jakkoliv detekovat. 
Jen sledují anomálie například ve fungování gravitace, způsobené silou mimo přístroji registrovatelný 3D prostor a energii a vymyslí jim jména. 
3,6% hmoty Vesmíru tvoří mezigalaktický plyn.
Veškerá hmota a energie, tak jak ji známe, tvoří jen 0,4% z našeho Vesmíru. 
O téhle malé části Vesmíru věda něco ví. 
Ví něco věda o Stvořiteli?
Věda za celou svou existenci mnohokrát usvědčila církev z omylu, ale nepřinesla ani jeden důkaz proti existenci Stvořitele. 
To je svět podle náhody. 
Účel existence není. Nemůže být odpověď. 
Rozhodněte se, jak vám tato varianta světa přijde pravděpodobná. 
Pokud se rozhodnete pro neexistenci Stvořitele, nemáte pro to nejmenší vědecký důvod, natož důkaz.
Pokud tady svět není náhodou, existuje Stvořitel. 
Pokud má Vesmír Stvořitele, zná odpověď na otázku Proč je člověk na Zemi zcela jistě on.
Jinými slovy existuje právě jedna správná odpověď a my se můžeme pokusit této odpovědi co nejvíce přiblížit.
Začneme tím, že si Stvořitele a jeho dílo - Vesmír, co nejlépe popíšeme. 
Poskládáme dohromady všechny díly skládačky - vědu, náboženství i filosofie. Jakou míru souladu objevíme, tak blízko jsme v této variantě světa správné odpovědi. 
Proč je člověk na Zemi? 
Co je podstatou této otázky? Máme čím začít?
Ano. První otázka, kterou si umíme v našem Vesmíru se Stvořitelem položit, je:
Tvoří Stvořitel z rozmaru? Tvoří, co jej napadne a kdy jej to napadne? 
Nebo každý Stvořitel tvoří, protože je Stvořitel. A tvoří Vesmíry, protože od toho Stvořitelé jsou.
Co ještě o Stvořiteli a jeho díle víme? 
Náboženství charakterizují jeho dílo jako dokonalé, Stvořitel od prvního momentu přesně věděl, co dělá. Od začátku má jasno, co tvoří a proč. Ví, jak bude složitý systém fungovat a jakou má každá částečka funkci. 
Stvořitel sám má ve svém díle roli nejvyšší autority. Ovlivňuje každou částečku Vesmíru. Sám navíc ve svém díle žije. Vesmír sdílí s živými bytostmi, které vytvořil.
Náš Stvořitel podle všech informací stvořil své jedno jediné dokonalé dílo, které jej naplnilo a nic dalšího netvoří. 
Představme si sebe sama na místě Stvořitele. Jsme dokonalí a chceme vytvořit to nejdokonalejší, čeho jsme schopni.
Sami jsme dokonalí. 
Chceme vytvořit to nejdokonalejší, čeho jsme schopni. 
Svého potomka.
Řecké slovo kosmos znamená krásný řád. Uspořádaný soulad. Organismus.
Hinduismus mluví o Vesmíru jako o Největším vejci – prapůvodu všeho.
Platón popisuje Vesmír jako živou bytost, ve které existuje vše. 
Pojďme se v našem světě se Stvořitelem podívat na Vesmír jako na živý organismus, jako na jednu velkou bytost.
Náš Vesmír je živá bytost.
Má vlastní "já". Tímto "já" našeho Vesmíru je Stvořitel. 
Stvořitel je k Vesmíru tedy v podobném vztahu, jako je člověk ve vztahu ke svému tělu. Makrokosmos a mikrokosmos.
Účelem existence Vesmíru je život. Vesmír se narodí, dozrává, stárne a zaniká. 
A někde na této cestě dá vzniknout novému Vesmíru. 
Buď cyklicky - jeden Vesmír končí smrštěním a zároveň se rodí další Vesmír.
Nebo jiným způsobem.
Hmotné tělo Vesmíru je tvořeno galaxiemi. Galaxie - hvězdy, planety i další tělesa mají své funkce, jako srdce, ledviny a žaludek.
O struktuře Vesmíru rozhoduje vesmírná DNA. 
Tělo Vesmíru ovládá jeho mysl. Bytost Vesmír má inteligenci, svobodnou vůli i emoce.
Náboženství ji nazývají Bůh, věda vidí působení mysli Vesmíru jako projevy Temné energie.
Náboženství i filosofie se shodují na existenci duše. Duše Vesmíru i lidské duše.
Proč je v tomto světě člověk na Zemi?
Jako součást jednoho organismu má nepochybně funkci. Ale jakou?
Člověk se od všeho ostatního, co zná, liší tím, že má fantazii a rozum.
Proto aktivně přetváří svět, ve kterém žije. 
Pokud se na člověka budeme dívat analogií části systému, pak jeho funkce vyplývají právě z jeho unikátních schopností měnit svět.
Technicky řečeno je funkcí člověka, aby se jeho duše vyvíjela v souladu s duší Vesmíru a jeho tělo v koexistenci s planetou, kde žije.
Aby rozumem poznal a podle toho žil.
Člověk má koexistovat ve Vesmíru, nikoliv parazitovat.
Tohle je nejširší míra shody napříč náboženstvími. 
Člověk se má chovat tak, aby se co nejvíce přiblížil svému Stvořiteli. Pak funguje správně on i celý svět.
Jaký svět existuje? Svět náhody bez Stvořitele, nebo svět, který má Stvořitele?
Oba světy jsme si popsali. Je na nás, jakou míru pravděpodobnosti jim přisoudíme. 
Jeden z nich to je. 
Můžeme se stále dívat do minulosti, brát dílky skládačky a precizovat svůj názor. 
Ale v jednom z těchto světů žijeme právě teď. 
Jak se projeví naše dobré nebo špatné rozhodnutí?
Této situaci se říká rozhodování za nejistoty. Tento konkrétní případ, kdy neznáme skutečný stav věcí, ale musíme si vybrat jednu možnost, má příhodný teoretický model - Vězňovo dilema.
Dva darebáci společně spáchají zločin. Jsou dopadeni a každý sedí ve své cele. 
Nemohou komunikovat, ale ví, že policie proti nim nemá důkazy. 
Totéž ví i policie. Má oba pachatele, ale neumí jim nic prokázat.
Proto zvolí jinou taktiku. Každému darebákovi zvlášť nabídne výměnou za přiznání a za označení komplice za hlavního viníka mírný trest. 
Oba darebáci stojí před stejnou volbou - mlčet nebo prásknout. Ale důsledek pro ně je mimo jejich vliv. Neznámou je to, jak se zachoval parťák. 
Každý darebák se rozhoduje tak, že minimalizuje nejhorší negativní důsledek pro sebe pro obě varianty hodnot neznámé, které z jeho úhlu pohledu mohou nastat - kolega práskal nebo kolega mlčel. Jinými slovy se připraví na nejhorší možnost – že komplic prásknul a voli přiznání a nižší trest před možností sám mlčet a dostat vysoký trest jako hlavní pachatel.
Jak vypadá člověkovo dilema touže optikou?
Neznámou je v našem případě to, jestli existuje Stvořitel, proměnnou je, jak žijeme.
Mohou nastat z osobního úhlu pohledu čtyři možné kombinace.
Stvořitel neexistuje, já přesto žiji, jako by existoval. 
Míra mé spokojenosti a štěstí odvisí od toho, nakolik jsou má pravidla v souladu s právem silnějšího.
Stvořitel neexistuje, já žiji jako by neexistoval. 
Patřím buď k těm silnějším a prosperuji, nebo k těm slabším, a živořím.
Stvořitel existuje, já žiji, jako by existoval.
Čím lépe poznám Stvořitelovo dílo, tím harmoničtěji žiji. Dostávám zpětnou vazbu, pokud si počínám správně. Mám smysl života.
Stvořitel existuje, já žiji jako by neexistovat. 
Neumím najít smysl života. Žiji bez harmonie.
To je osobní rozměr - Člověkovo dilema. Pojďme se podívat stejnou perspektivou na rozhodování a chování celého lidského rodu - Lidské dilema.
Neznámá je stále stejná - existence nebo neexistence Stvořitele. Proměnná je chování lidského rodu.
Pokud Stvořitel neexistuje, ale v chování naší civilizace převáží dobro jako přirozená hodnota, má naše civilizace šanci přežít a prosperovat. Odstranit bídu, hlad a nemoci. Vybudovat si doslova ráj na Zemi.
Pokud Stvořitel neexistuje a v chování naší civilizace hrubě převáží zlo - sobeckost a právo silnějšího, může dojít k extrémům. Můžeme si pomalu zničit planetu, můžeme se zase začít zabíjet kvůli jídlu. Můžeme se vyvražďovat v teroristických útocích nebo to ukončit najednou atomovým peklem.
Pokud Stvořitel existuje a lidstvo respektuje jeho pravidla, čeká lidstvo harmonický vývoj.
Pokud Stvořitel existuje, ale lidstvo neplní svou funkci, lidstvo se stává zbytečným.
Oproti starým filosofům máme jednu informaci, kterou oni neměli. 
Týká se budoucnosti lidstva, lépe řečeno jednoho podstatného aspektu.
Filosofové o budoucnosti pojednávají v kategorii rozdílu mezi aktuálním stavem a potenciálem, který v tuto chvíli objektivně existuje a máme možnost jej dosáhnout. 
Viděli jsme, že bez ohledu na to, jestli Stvořitel existuje nebo ne, to může s lidstvem v budoucnosti vypadat báječně, nebo také strašně. 
Zjednodušeně se dá konstatovat, že čím lepší lidé budou, tím lépe se budou mít. A naopak.
Umíme si představit, že v roce 2050 si opatři atomovou zbraň nějaká teroristická skupina a zničíme se. Umíme si představit nepokoje i války. Ekologické katastrofy. Vše naší vinou.
Raději si představujeme, že v roce 2050 objevujeme nový způsob získávání energie a přetahování o kontrolu nad ropou skončí. Představujeme si, jak řešíme problém hladu a nemocí. 
A představujeme si to, co si filosofové minulosti nedokázali představit. Vidíme základny lidí na Měsíci a pak na Marsu. A na dalších planetách. 
A pak nastane v dějinách lidské civilizace zásadní okamžik. 
Už nebude na nových planetách budovat další základny pod skleněnými kopulemi. 
Lidstvo se rozhodne domestikovat první planetu se vším všudy. Spustí na vhodné planetě evoluci. 
Nejdříve ze sousedních planet doplní chybějící prvky a upraví povrch. Pak se pokusí na nové Zemi vysadit jednoduché organismy, dýchající místní kyslík a snášející místní kosmické záření. A pak složitější. 
Nakonec stvoříme z částic nově domestikované planety a z lidské DNA, importované ze Země prvního místního Adama. Lidé se stanou Bohy. 
Přesně jak tvrdí filosofové.
Stvořitel tedy buď existuje a lidstvo pochopí nebo nepochopí svou roli v jeho díle.
Nebo Stvořitel neexistuje. Lidé se buď sami zničí, nebo si na Zemi vytvoří ráj a pak se sami Stvořiteli stanou.
Jiné možnosti nejsou. Rozhodnutí je na každém z nás. Máme svobodnou vůli.