Spousta lidí tvrdí, že žije "duševní" život. Že vnímá svoji duši, poslouchá svůj vnitřní hlas. A spousta dalších lidí netuší, o čem je řeč. Duše je pro ně teoretický nebo abstraktní pojem. Jak je to možné? Duši buď máme všichni, nebo nikdo. Jak to, že někdo o svojí duši má velice matný pojem a někdo jiný ji používá jako jasné vodítko? Jak to, že někdo bez hmotných důkazů bere existenci duše jako samozřejmost a karmu jako návod pro život?
Začněme tím, že si uvědomíme, že duševní život je cesta. Není to zapnuto nebo vypnuto. Není to ani dar, co někdo má a někdo ne.
Začátek cesty je, když si připustíme, že duše opravdu může existovat. Přestaneme být odpůrci a začneme se racionálně ptát. Stojíme v mlze a něco tam je. Vůbec nevíme, co to je, ale už jsme přestali tvrdit, že v té mlze nic není.
V té mlze je přesně to, co nám tvrdí náš potrhlý kamarád, co nám tvrdí farář a co nám tvrdí pan Buddha z Indie. Je tam naše duše a my k ní musíme najít cestu. Každý to tvrdí ve svých pojmech, nebo opakuje cizí.
Jak můžeme duši v mlze uvidět?
Nijak. Ale dá se tam "poznat" a zažít.
Abychom se k poznání dopracovali, musíme se na cestu vydat. Nesmíme stát na začátku, ale musíme začít alespoň tápat. Nesmíme čekat, že když budeme trpěliví, tak na nás duše vybafne.
Proces hledání duše, proces učení se duševnímu životu, má výbornou paralelu.
Dá se skvěle přirovnat k plavání. Někteří lidé plavou od narození naprosto přirozeně. Někteří lidé ne.
S pohybem v mlze je to identické. Potřebujete znát teorii a potřebujete ji pomalu aplikovat.
Teorii všech plaveckých stylů, teorii potápění do hloubky, teorii plaveckých maratonů, jakoukoliv teorii můžete nastudovat.
Ale taky si musíte sednout na břeh a dát nohy do vody. Pak se naučit dýchat pod vodou, pak pejska.
Musíte se přestat bát vody.
Plavat se naučí každý. I svou duši v mlze může najít každý.
Co je teorie, která pomůže? Každá, kterou si vyzkoušíte a udrží vás nad vodou.
V případě plavání je na začátku především uvědomění, že Archimedův zákon platí i pro vás. Ať jste tlustý nebo tenký. Starý nebo mladý. Že vaše duše se chová podle stejných pravidel, jako duše každého člověka.
Budete klást otázky a hledat odpovědi. Ty si pak ve vodě vyzkoušíte. To je cesta.
Nejdříve jednoduché otázky.
Co je to duše? Kde se bere? A budete hledat tak dlouho, až najdete vysvětlení, kterému budete věřit tak, že vlezete do vody poprvé bez kruhu. Někdy jste našli správnou odpověď, někdy to ještě nebyla ona.
Je na vás, jak daleko dojdete. Jestli prostě budete umět plavat, nebo se ve vodě budete cítit jako doma. Přirozeně. Nebo jestli do vody nevlezete, protože vás nikdo nenutí.
Stačí první chvíle, kdy ucítíte, že vás voda nadnáší. Máte napůl vyhráno.
Pak stačí dělat další kroky. Zjistit, co vás táhne ke dnu. Zjistit, co vám pomáhá pohybovat se správným směrem. Zjistit, co vám pomůže nebát se a pustit se do vln.
Od jistého momentu bude méně a méně teorie a jen pilování vlastního stylu. Anebo spousta teorie a naučení se vydržet 5 minut pod vodou. Jak budete chtít.
Přestanete vnímat jak se liší kraul a znak, přestanete vnímat, jak se liší Křesťanství a Islám od Buddhismu. Uvidíte, že všechny stojí na Archimédově zákoně.
