Demokracie, Svoboda, Společnost, Prosperita, Řešení - srovnáváme dobu před desítkami let a dnešek. Plácáme se po zádech, že si za dnešní průměrnou mzdu můžeme dovolit více, než lidi v sedmdesátých letech minulého století. To považujeme za úspěch. Jenže je to dost?
OF 1989logo
Demokracie
Před rokem 89 jsme měli takzvanou socialistickou demokracii. Existovaly strany Národní fronty. Ty byly zastoupeny v malé míře i v Parlamentu. Vedoucí úloha Komunistické strany byla zakotvena v ústavě. Opozice neexistovala, existoval disent. Všechny strany v Parlamentu vládly spolu.
Dnes máme stranickou demokracii. Vůle občanů má být naplňována skrz zastupitele v Parlamentu. Demokracie ale nefunguje, lidé jsou objektivně nespokojení. K volbám chodí menšina, protože volby ani řešení nepřináší. V parlamentu sedí opozice, která ale opozicí není. Nekontroluje počínání koalice natolik důsledně, aby nedocházelo k rozkrádání státu. Jen křičí.
Svoboda
Před rokem 89 jsme měli omezená práva, spojená se svobodou. Média byla v rukou státu a panovala cenzura. Volby byly formální. Nemohli jsme účinně protestovat nebo cokoliv ovlivňovat.
Privilegovaná vrstva byla nad zákony.
Dnes můžeme vyjadřovat své názory svobodně. Masmédia přesto o opozičních názorech mlčí. Jako jediná opozice jsou prezentovány “opoziční“ strany v parlamentu. Opravdu opoziční názory jsou ignorovány.
Dnes můžeme i protestovat. Ale nikam to nevede. Vládnoucí vrstva je nad zákony, poslanci si z demonstrací nic nedělají.
Společnost
Společnost byla uměle spojována. Spojování bylo na ideologickém principu. Ale spojování mělo i své pozitivní dopady. Lidé chápali, že například životní prostředí je společný problém. Velká část hodnot, která byla společně s ideologií lidem vštěpována, byla dobrých.
Společnost dnes je uměle rozdělována. Individualismus je prezentován jako spása. Naopak zodpovědnost za společnost je vnímána jako něco zbytečného. Jedinou hodnotou je síla. Žádná úcta.
Prosperita
Naše hosporářství bylo soběstačné, ale žili jsme na dluh. Ničili jsme životní prostředí, plundrovali suroviny.
Člověk se měl slušně. Nežil si jako milionář, ale nežil ve strachu z budoucnosti. Jeho budoucnost závisela na jeho vzdělání a schopnostech.
Pokud se chtěl mít opravdu dobře, musel vstoupit do strany.
Naše hospodářství je ve vleku globální ekonomiky. Žijeme na dluh. Bezmocně sledujeme, jak klesá poptávka po pracovní síle. Klesá míra uplatnění jednotlivce. Perspektiva pro většinu obyvatel je nejistá. Nevíme, jestli se v ČR za 30 let bude ještě něco vyrábět.
Pokud chce jedinec uspět, připojí se k systému a začne jej vysávat. Dostává státní zakázky nebo peníze z fondů EU.
Řešení
Co je špatně s ČSSR věděl každý dávno před listopadem 89. Změna přišla zdánlivě náhle a proběhla zdánlivě neočekávaně rychle. Ale není tomu tak.
Lidé si v roce 1948 přáli vyzkoušet lepší uspořádání společnosti. Začali spolu, ne proti sobě, budovat socialistickou republiku. Za 40 let se přesvědčili o kladech i záporech zvolené cesty. Před rokem 89 začaly převládat zápory natolik, že se lidé rozhodli situaci změnit.
Co je špatné s ČR dnes ví také každý. Změna může přijít rychle a bezbolestně.
Stačí, když si dost lidí bude přát vyzkoušet lepší uspořádání společnosti, než je dnes. Můžeme opět začít spolu, ne proti sobě, stavět od základů. Za 20 let jsme se přesvědčili o kladech i záporech zvolené cesty. Zápory už nad klady převažují. Je to na nás.
