Zrádná dočasnost v české politice

Historie se opakuje. Úřednická vláda premiéra Jana Fischera, původně nazývaná „letní“, měla být jen překlenovací, či „udržovací“ vládou, která po prázdninách udělá místo vládě nové, vzešlé z předčasných voleb. Jako taková neměla činit žádná strategická rozhodnutí a měla se zabývat jen nutnou operativou. První termín předčasných voleb však zrušil Ústavní soud, ten druhý ze strachu z důsledků dalšího soudního zákroku ani nebyl navržen. A výsledek? Z letní vlády se stane vláda podzimní, zimní i jarní... A Jan Fischer, který si myslel, že si ze „staťáku“ o prázdninách na chvíli vyzkouší zavládnout v Kramářově vile, zřejmě netušil, že zde bude pravděpodobně muset zůstat až do konce volebního období a řešit věci skutečně zásadního charakteru. Stejně jako já...

Stanul jsem v čele Sněmovny v extrémně napjaté atmosféře způsobené výsledkem posledních voleb v roce 2006, odřídil jsem tu nejsložitější volbu prezidenta v novodobé historii našeho státu, jako první předseda české Poslanecké sněmovny jsem se „proklestil“ předsednictvím v Evropské unii, stál jsem v centru dění během ústavní krize...

...a přitom novinářům, kteří za mnou přichází do pracovny dělat rozhovory, a kteří se zpravidla nevyhnou otázce na původní dočasnost mojí funkce, vždy ukazuji tašku, která leží vedle mého psacího stolu. Tu mám od okamžiku, kdy jsem sem nastoupil, připravenou k odchodu. Po událostech v posledních týdnech je však již téměř jisté, že tam zůstane ležet až do samého konce.

Turbulence, které v uplynulých týdnech otřásly českou politickou scénou, a které pro mě znamenaly jedno z nejnáročnějších období v čele Sněmovny, nakonec pro mě, pro pana premiéra i pro celou naši zemi zřejmě navždy změnily význam pojmu „dočasný“. Všechno je relativní, říkal již Albert Einstein. V české politice tento výrok platí bezesporu pro dočasnost.