O vánočním klidu zbraní….

Po roce tu jsou zase. Vánoce. Ať si kdo chce co chce říká, alespoň v tomto čase má být rodina pohromadě. A pokud to nejde, má při sobě alespoň držet. Třeba na dálku. Zdejší blogerky a blogeři taková rodina podle mého jsou. Velká, složená s jedinců názorově, zvláště pak v pohledu na politiku, naprosto odlišných. Tepeme tu jeden do druhého, nic si nedáme zadarmo, pro svou pravdu jsme hotovi se přít takříkajíc do krve. Je potom možné, aby takovéto klubko názorově odlišných individualit třeba jen na pár dnů o vánocích drželo pohromadě? Dokázali by se ideově nesmiřitelní pro dny sváteční smířit? Odložit předsudky, ctít právo každého na jeho názor a místo jeho rychlého a často příkrého odsouzení se zamyslet nad obsahem jeho sdělení?

Odpověď neznám. A pokud bych měl hádat, pak si myslím, že většina členů našeho zdejšího společenství toho schopná je. Ale vím také, že se určitě najdou tací, kdo svůj stín nepřekročí. Prostě takový už svět je a jsme jeho součástí.
Před pár dny jsem v jednom z periodik četl komentář, jehož autor odsuzoval klid zbraní o vánočních svátcích uprostřed dvou světových válečných běsnění. Do jisté míry měl pravdu, když měl ten sváteční smír za přetvářku a poukazoval na to, že  aktéři bitev, co jeden do druhého řezali a vzájemně se zabíjeli, o vánocích společně přes zákopy zpívali koledy, aby se po svátcích pustili do dalších válečných jatek. Na co podle mého autor této úvahy ale zapomněl, byl lidský rozměr takto domluveného příměří. Samo o sobě vypovídalo o mnohém a zejména o tom, že lidé se jako nepřátelé a zabijáci zpravidla nerodí a stávají se jimi povětšinou nikoliv z vlastní vůle... 
Nevím také kdo z vás má jakou představu o dění v parlamentu. Díky tomu, co o něm píší média to určitě nebude nic pěkného. Věřte však, že mimo záběry kamer a mimo dosah diktafonů jsou zpravidla poslanci schopni jeden druhému naslouchat a neurážet se, argumentačně se přít a zapudit při tom stranickou ideologii, jít za společným cílem, který by byl akceptovatelný lidmi za zdmi parlamentu. Asi tomu nevěříte, ale je to prostě tak. Asi vás o tom nepřesvědčím, byť za ten pokus mi to stojí. Pojďme tedy, alespoň o těch vánocích, prosím, být k sobě vlídnější, chápavější, ohleduplnější, dokažme si vzájemně naslouchat, zamýšlet se nad argumenty druhého.
Možná si řeknete, že je to naivní, ale lidí s podobným přáním byla už minulost plná. Hodně je jich i dnes a moc jich bude i v budoucnu. Je dobře, že víra v dobro mezi lidmi se jako betlémské světlo přenáší po generace.  A že si tuto skutečnost člověk nejlépe uvědomí v tom nejkrásnějším období roku je jasné a správné.
Krásné vánoce všem.