Volba prezidenta skončila, zapomeňte – nebo zapomeňme?

Komentáře, analýzy a stanoviska k volbě prezidenta plní tištěná i elektronická média. K dvěma volbám se vyjadřují politici, komentátoři, politologové. A mám pocit, že záplava komentářů s sebou stále nese vlnu emocí, které na nás doléhají. Možná ne tak silnou, jako po prvním kole, ale přece…Možná by se dalo říct: volba prezidenta skončila, zapomeňte – nebo zapomeňme? Určitě ne.

V podstatě každý blog kolem volby prezidenta jsem věnoval spíše procedurálním otázkám. Prostě jsem chtěl, abyste měli z první ruky informace, jaký má být postup volby. Na druhou stranu – našel jsem čas, abych si přečetl vaše názory. Ať byly souhlasné nebo ne, chtěl bych za ně poděkovat.
K druhé volbě jen několik poznámek. Jakkoliv jsou názory na veřejnou a tajnou volbu z různých příčin diametrálně odlišné, druhá volba ukázala podle mého názoru jedno – veřejné hlasování nemusí být nedůstojné. Příčinou „strašidelného zážitku“ z volby – jak se vyjádřil jeden politik – určitě není sama veřejná volba…Spíše to, co se kolem ní dělo.  A jen na okraj, jeden kolega si mi v kuloárech posteskl, že má daleko větší problém s „vyvoláváním“, tedy s hlasováním po jménech ve Sněmovně o vyslovení důvěry vládě, než se zvednutím ruky…
Několikrát jsem se také zmínil o svých snahách o kultivaci politiky a politiků. Teď už to mohu prozradit. Měl jsem představu, že volba prezidenta a prostředí Španělského sálu Pražského hradu by mohly mít pozitivní vliv na volitele. Že dole, v „podhradí“ zůstanou některé výstřelky. Mýlil jsem se. A byl jsem zklamán. Například pozdními příchody do sálu, neustálým pendlováním mezi sálem a kuloáry – to byl jen zlomek toho, co mohli diváci vidět v televizi, o čem jsem měl přehled ze svého místa. To už pak není o ostré polemice, střetech, tlacích i nervózních zkratech, které k politice určitě patří a které nemusejí být divákům vždy po chuti. To je prostě o elementární slušnosti a kultivovanosti. Na druhé straně nechci dělat z komára velblouda a tvrdit, že pozdní příchody ochromují chod Sněmovny. Není však absence politické kultury a slušnosti střípkem větší mozaiky, která vykresluje obraz a stav naší demokracie a jejích představitelů?
Před časem jsem v Čapkových Hovorech s T. G. Masarykem našel následující slova: „Mluvíme-li vážně o demokracii, nemohu nevzpomnět jednoho vážného faktu: máme dvě veleobce, které překážejí normálnímu vývoji demokracie: Kocourkov a Hulvátov.“