Tváře, které už unavily

Po hektických dnech navíc nasycených kritikou naší politické scény, zbyl drobet času k zamyšlení. Opět se zdálo, jako by se zviditelňovaly jedny a ty samé tváře. Ale máme nějaké jiné? Slyšel jsem také hlasy volající po změně. Zněly velice sympaticky. Další se k nim určitě ještě přidají. Jedno pravidlo říká, že i úspěšný politik se časem omrzí. Co teprve obličeje těch neúspěšných?! Přesto po každých volbách, jakoby se galerie tváří nijak výrazně nezměnila! Kde se stala chyba?

Je to prosté. Stokrát můžete, my všichni můžeme, volat po nových politicích, stokrát můžete a můžeme tvrdit, že jsme ochotni vyčistit jim cestičku. Jenže, jak ukazuje praxe, ono kolikrát není komu ten chodník čistit!
Svět se hodně změnil. Značná část z nás – ať se nám to líbí nebo ne - hraje na sebe. Členství v občanských a společenských organizacích se prý snad přežilo. A co teprve přímá angažovanost v politických stranách?! Ta už je zcela zjevně na odpis.
Členská základna našich parlamentních stran, snad možná až na jednu výjimku, je uzounká, jak horská bystřina. V podstatě pár tváří. Kdo si přitom uvědomí, že prakticky pro každou z nich je připravena nějaká funkce? Uvnitř strany, v zastupitelstvech na komunální úrovni, pro ještě zúženou špičku pak na úrovni parlamentní, nebo, je-li dopřáno volební vítězství, na postech vládních. Tak se rodí politici u nás. Čím dál tím více jde o „výpěstky“ pořád těch samých stranických sekretariátů, jen občas přesazené z jedné funkce do druhé.
Tváře, které unavily, říkáte. Mimo fotbalu už jen snad politice v této zemi rozumí každý. Jedinců, co v souvislosti s prezidentskou volbou přišli s drtivou kritikou a odsuzujícím názorem, byly tisíce. Rozhodně větší počet, než členů všech stran dohromady. Když se už mezi nimi nenajdou stovky, chtělo by to alespoň pár desítek takových, kteří podle svých preferencí rozšíří dosavadní stranickou nabídku. Pak budou moci svou invencí a elánem ukázat tam, kde ti stávající chybují, jak se celá věc snadno napravuje…
Kde nic není, tam ani čert nebere. Obávám se, že pokud se nepodaří vymyslet jiný politický demokratický systém, anebo pokud se postoj většiny nezmění, budeme dál, jako ve stokrát viděném panoptiku. Tož si ale potom nestěžujme!