Zrada. Zrádce. Opravdu silná slova. Lidská historie je plná nejen velkých a pozitivních činů. Má i odvrácenou stranu…Jeden zradil za třicet stříbrných. Jiný musel vyslechnout z úst umírajícího „I Ty, Brute…“ Další zradil a udal kamarády, které pak pronásledovalo gestapo až k jejich smrti. Za zradu se na frontě střílelo. Zrada kamarádů se nepromíjela.
Proč vůbec uvažuji o něčem tak nízkém, jako je zrada? Přičiněním jednoho deníku jsem se totiž ocitl na listině „zrádců“ (ty uvozovky tam byly zřejmě proto, aby změkčily sílu toho slova) v souvislosti s volbou prezidenta a případnou podporou Václava Klause.
Nechci se zabývat pokleslou úrovní určité části českých novinářů, jejich prací s fakty. Novinářů, kteří se řídí neblaze proslulým tvrzením, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Novinářů, kteří vytvářejí virtuální svět na hony vzdálený tomu reálnému.
Pohybuji se v politice více než deset let. A je mi jasné, že mnohdy jsou zapotřebí velmi složitá politická vyjednávání, že jsou nezbytné kompromisy, že je nutné docílit konsensu, než se dospěje ke konkrétní dohodě. Jsem ochoten připustit i určitou míru „blufování“ nebo „psychologické války“. Nicméně – jsou hranice, za které nelze jít. Znamenalo by to totiž opustit podstatné programové cíle, „zradit“ voliče, kteří tyto cíle svými hlasy podpořili. Nechci operovat tak vysokými pojmy jako je čest, pravda, láska. Nicméně zastávám názor (a také se jím řídím), že slušnost a politika se nevylučují. A docela mě těší, že třeba čtenáři mých blogů – bez ohledu na politické „vyznání“ – to zaregistrovali.
Pokud tedy kdokoliv sleduje má vyjádření k volbě prezidenta (a to od léta loňského roku), pak může zjistit, že neměním své názory. Ani si nedělám z úst trhací kalendář. Sdělím-li tedy v neděli prostřednictvím televizní obrazovky, že budu volit Jana Švejnara, pak to tak bude. A již zmiňovaný deník tedy lže (to mu neodpáře ani slůvko „prý“, ani uvozovky u slova zrádce uvedené v titulku), když mne uvádí na jakémsi seznamu „zrádců“ .
Uvažuji-li tedy o zradě, pak tedy musím bohužel konstatovat, že na pomyslném seznamu těch, kdo zradili korektní a slušnou žurnalistiku, je onen deník a autorky textu. Občas se používá okřídlené rčení, že novináři jsou hlídacími psy demokracie. Budiž. Nesmějí být však smečkou polodivokých pouličních voříšků…..
