A co ta druhá polovina?

Učitelé stávkovali. Ne všichni. Jen málo víc, než polovina. Zřetelně a veřejně řekli, co chtějí. Peníze na vyšší mzdy, finance na pomůcky pro žáky i studenty, prostředky na další vzdělávání kantorů. Předpokládám, že totéž chtějí i ti, kteří se nakonec stávky nezúčastnili. Proč tedy stáli stranou? Důvodů mohu snést desítky. Bude mezi nimi obyčejný strach, nechuť se veřejně vyjadřovat, osobní motivy a kdoví, co ještě. Pravdu se člověk stejně nedoví. Vše totiž lze skrýt za proklamaci, že kantořina není povolání, nýbrž poslání a stěžovat si na to je prostě neslušné. A potom, co by tomu řekli lidi, že? Vždyť už beztak nám závidí ty letní prázdniny…

Vyloučit nemohu a nechci, že si to někteří z nestávkujících opravdu myslí a své kroky a postoje tím řídí. Budiž. Jenže nevytvářejí tím sami o sobě již vžitou představu tichých a nevýrazných, poslušných a pokorných, plachých a zakřiknutých intelektuálů, kteří, byť malounko podrážděně, avšak stoicky nesou osud slušných, ale chudých (a nejenom v dnešních Čechách ponižovaných) žen a mužů na učitelských stupíncích?
Jsem toho názoru, že pokud někdo něco chce, má si o to říct. A pokud to chce hodně (a to „chtění“ má navíc podloženo), pak si má i dupnout. Třeba pořádně! Jenže tohle bylo zase jen takové nanicovaté těžší šlápnutí. Vlastně poloviční. Z něj politiky hlava bolet nebude. Kolik že jich bylo? Půlka? To znamená, že druhá půlka je s našimi kroky spokojena! No, a když je něco sto na sto, víme, jak situaci řešit nebo ne?
Ale nejde zdaleka jen o kantorské. Ono se toho vůbec spousta napovídá. Občas se i zanadává, ba i papíru, či obrazovce se to svěří. Však běda, má-li dojít k veřejnému vystoupení. To se hned najde tisíce výmluv, proč se to zrovna v tu chvíli nehodí a proč se člověk zúčastnit nemůže.
Nu což, takoví jsme my všichni dobří rodáci.
Proto není divu, že nám pak ani nedojde příběh psaný v těchto dnech tisíce kilometrů od nás. Venezuelský prezident chtěl změnit ústavu ve svůj prospěch. Ač označovaný za diktátora, šel do referenda - a v něm těsně prohrál. A ten nedemokrat tu prohru okamžitě uznal. U nás šanci referenda o důležitých otázkách demokratičtí politici současné vládní koalice lidem upírají. Třeba kvůli radaru. Proč by to neudělali? Přes šedesát procent obyvatel je proti? Vážně? A kde je máte? Inu, vidět nejsou. Proto to jejich případné dupnutí také nikdo neslyší, či slyšet nemusí. To je celé.