Je týden po komunálních volbách. Někde to prošlo v tichosti, vše je domluveno, i bez asistence a našeptávání médií, co je správné si o tom myslet, někde se kandidátky vzájemně obviňují z vyjednávacích podrazů.
A tak, zatímco některá ze stran odešla s nepořízenou, úder vrací stejnou mincí úplně v jiném koutě republiky. A nějaké pindy, že NĚKDO S NĚKÝM NIKDY, si mohou tak nechat vrcholné stranické sekretariáty do televizních debat. Realita je po hříchu jiná a pražské centrály se nikdo na nic neptá!
Komunální volby se prostě neřídí pražským pravidly. Snad jenom v samotné Matičce stověžaté, kde průtok financí v městském rozpočtu už tak nějak stojí za hřích. Což těm, kteří zrovna nejsou u zdroje, nedává spát celé volební období. Ale to je problém, kterým se naštěstí zbytek republiky nemusí nijak zaobírat. Ať se o to poperou sami…
Když se tak diferencovaně prezentují výsledky, je zřejmé, že v Praze se volilo (a vždy volí) úplně jinak, než ve zbytku republiky. Možná dostatečně reprezentativní jsou v tomto ohledu verbální výlevy starosty-čekatele v pražských Řeporyjích Pavla Novotného (ODS), jenž vše mimopražské víceméně pokládá za chamraď, která není s to pochopit, o co vlastně v dnešní době kráčí. Navíc v boji proti rasismu se tak sám stává svým způsobem rasistou, neboť za rozumově zdravé plémě pokládá pouze Pražáky a kdokoliv jiného názoru, než zastává on sám, je póvl. A zisk ODS v Senátu? Výsledky druhého kole v některých obvodech lze vnímat pozitivně, nicméně není to zásluha vrcholného vedení ODS. Naopak by se Alexandra Udženija, či Petr Fiala, ke zvoleným senátorům měli spíš zajít ledasčemu přiučit.
Stejně pro mimopražské voliče nepochopitelně asi vyznívá úspěch pražský TOP 09, která v celostátním měřítku získala nicotný výsledek a spadla tak na úroveň místní kandidátky někde v Kotěhůlkách. Akorát s tím rozdílem, že Kotěhůlští nedisponují hrstkou poslanců v parlamentu, kteří, oč mají menší vliv, o to víc na sebe potřebují upozornit. Navíc bezprostředně po volbách nejen samotný předseda, ale i další stranické špičky, dali tak nějak najevo, že to vlastně všechno dobře dopadlo a Jiří Pospíšil v žádném se případě nevzdával svého poslání být pražským primátorem. Je také dobré dodat, že TOPka nešla do pražských voleb sama, měla vedle sebe STAN a v zádech podporu lidovců…
Kdo ví, jak by dopadaly v tomto kontextu všechny další volby, pokud by byla Praha jako samostatný stát ve státě, jak tomu reálně stejně je. Možná by politická mapa vypadala úplně jinak. Možná by se ODSka tak neradovala z domnělého restartu a TOP 09 by dnes už nebyla ani parlamentní stranou. Jenomže všichni si mnou ruce hlavně nad tím, jak jim to v Praze šlape, a spílají hloupým venkovanům, že ‚špatně volí‘. Ale přeci komunisté nejsou stále parlamentní stranou pouze pro to, že by lidé vzývali staré pořádky. Důvodem je i to, že téměř 30 let od Listopadu 89 se komunisty pouze straší, ale nenabízí se důvody je nevolit. Strany se příliš zabývají politikařením, zahleděností do sebe a hledáním třídního nepřítele. Podporuje se udavačství a alibismus. Ale ono by to mělo fungovat i jinak. Hlavně se z toho…!
