Kreativitě se meze pochopitelně nekladou. A média, chtíc na sebe upozornit, se musí snažit být originální. Čtenost je vždy na prvním místě. Jak je to se skutečným obsahem, to nemusí být primární.
Po úterní ‚Chvilkové‘ demonstraci na Václaváku se vydali reportéři jednoho zpravodajského portálu mezi rozcházející se dav s otázkou, kdo že, v případě požadované demise premiéra Babiše, by měl usednout na jeho místo. Těžko říct, jaká byla ‚výzkumná metoda‘, ale jako potenciální adept byl mezi respondenty ‚zvolen‘ současný ministr zahraničí Tomáš Petříček.
Mohlo by se pokládat za pouhé plácnutí do vody. Vlastně – proč ne? Jenomže ono to tak nemusí úplně být! Údajně byla oslovena víc, jak stovka rozcházejících se demonstrantů. Nemám důvod to nijak zpochybňovat, ačkoliv anonymních respondentů by se dalo vyprodukovat v klidu dvojnásobek...
Jenomže pak mě přepadla kacířská myšlenka. Některé věci totiž nemusí být na první dobrou zřejmé a jejich podstata se spojí až po delším čase. Při sestavování současné koaliční vlády byl až možná nepochopitelný tlak na to, aby se Tomáš Petříček stal ministrem zahraničí. Zdůvodňovalo se to také tím, že je to požadavek ‚silné‘ pražské organizace ČSSD, která ovšem v té době totálně projela volby. Jaký tlak to tedy byl? Zvlášť, když do nejvyšších pater vstupoval jako naprosto neúspěšný politik na nižších úrovních?
Zahraniční politikaření ministra Petříčka v praxi také jasně vykresluje, s jakým větrem vlaje jeho plášť. Stavění čmelínů na zahradě ministerstva zahraničí, páteční klimatické ‚demošky‘ pro ministerské úředníky, ale také koketování s banderovci na Ukrajině a bezmezná servilnost k Bruselu. To jsou dnes možná hlavní kádrové předpoklady.
Jako jeden z argumentů, proč by měl být Petříček premiérem, je údajně i to, že není spojován s žádným skandálem. I zde bych polemizoval. Ne tedy, že bych na mladého ambiciózního politika něco věděl. Ale dobře také víme, jak se dá mediálně pracovat s tím, koho podržet a koho naopak přidržet...pod vodou. Ani jeho panenskou, respektive panickou, čistotu bych nepokládal tak úplně za bernou minci. Ale hlavně – mluví s těmi správnými kluky a holkami z Chvilek!
Jenomže ono to může mít také trochu společného s neklidným spaním kolem prolomení Benešových dekretů. Ministr Petříček sám o své vůli vyslal letos v červnu našeho velvyslance v Německu Tomáše Jana Podivínského bez konzultace s vládou na Sudetoněmecký sněm v Řezně, co by zástupce České republiky. Zároveň pro dnešní mladou generaci je konec 2. světové války, a její okolnosti vůbec, naprostým pravěkem, pro ně nepodstatným. Takže při náležitém směrování nejsprávnější pravdou to nezřídka mohou považovat za marginálii, pokud ovšem vůbec tuší, o čem je řeč.
Suma sumárum – býti Petříček premiérem by mělo pro křičící menšinu mnohá pozitiva. Takže co je vlastně divného na tom, že v anketě názorově souznícího serveru by nemohl být korunním princem a hlavním aspirantem na případně uvolněné premiérské křeslo? Bez ohledu na to, že volební výsledky ČSSD v posledních parlamentních volbách rozhodně nebyly vstupenkou do vlády a volební výzkumy dlouhodobě naznačují, že bude mít co dělat, aby vůbec zůstala parlamentní stranou? Ale je fakt, že když to nejde silou, jde to ještě větší silou... Toto je okamžik, kdy se dá říct, že náhody neexistují. Ještě před nedávnem jsme si také mysleli o některých věcech, že jsou holým nesmyslem. A dnes?
