Přiznám se, že nejsem zrovna ten typ planoucí vášní při pohledu na jakoukoliv zbraň. Měl jsem blbý pocit, i když jsem na vojně fasoval samopal bez zásobníku. To nic ovšem nemění na faktu, že…
V žádném případě bych si netroufal kecat do toho, zda je stávající zákon o držení zbraní dobrý, či špatný, zda potřebuje nějaké vylepšení, či zda naopak stačí jen dodržovat to, co je zákonem dáno. Pakliže ale oblíbenou reakcí hodnostářů na sílící útoky v Evropě je zpřísnění držení zbraní, je to i pro mne – laika, na hlavu postavené.
Ano, ano. Jsme svědky toho, že lid není dost moudrý na to, aby v referendu rozhodoval o čemkoliv. Pak se ale ptám, proč se nechají politici volit takovými lůzry, a na základě toho si uzurpují právo stejné lidi nazývat hlupáky a spodinou? To jsme ale někde úplně jinde, teď jde o zbraně…
Podle stejného vzorce ale nejspíš není prostý lid dost rozumný na to, aby se případně legálně vlastněnou zbraní mohl bránit, pokud to nedokáže, či nechce dokázat, ten, jenž to má v kompetenci. Tedy stát! Je dobré tedy lid odzbrojit, aby neměl choutky se postavit násilí, aby byl odkázán na to, co přijde shora, co kdo za nás rozhodne, že je dobře nebo špatně. Neb lid sám je toho neschopen a jeho dobro je potřeba mu vnutit i násilím.
Stejný efekt měl i ‚případ Mnichov‘. Mluví se o tom, že pachatel, jehož původ se zmiňuje jen opatrně, získal svoji zbraň jako nefunkční rekvizitu, které někdo vrátil její původní vlastnosti. Má to něco společného s legálním držením zbraní? Kolik je vrahů, psychopatů nebo teroristů, kteří si jdou do krámu koupit flintu, nechají se řádně zaregistrovat, dopracují se k získání zbrojního pasu a pak jsou vraždit? Před čím a před kým nás má přísnější zákon pro držení zbraní ochránit? A po posledních zkušenostech – bude nutno si vyřizovat povolení i na držení sekyr a mačet, které jsou také stále oblíbenějším nástrojem útočníků? Přiznávám – chladných zbraní tohoto typu mám několik – cítím se vinen, pojďte si pro mě!
Když se ale vrátím k celé podstatě věci, napadá mě jedno srovnání. Před časem někdo přišel s docela vážnou tváří s nápadem, že nejúčinnějším bojem proti islámskému terorismu bude, když Islámský stát nebudeme nazývat Islámským státem, ale hanlivým (jak v kterém výkladu) DAESH. Bohužel tato nekonvenční zbraň nějak nezabrala, ba právě naopak, ač se do té doby sem tam toto označení používalo, od té chvíle jsem ho nezaregistroval. Byl by to snad natolik těžký zásah přímo na komoru, že si na to civilizovaný svět netroufal, neboť by to bylo příliš nehumánní? Těžko říct. Pravda je ale taková, že problémy současného světa nevyřeší ani DEASH, ani permanentně prodlužované sankce proti Rusku, ani zpřísnění držení zbraní. Asi by to chtělo zabrat na jiné frontě, záleží na tom, zda evropské mozkové trusty na to postačí…
