Jak by přijali příznivci Václava Havla, kdyby ho hrál ve filmu herec jiné barvy pleti?

Mám mezi herci tmavé pleti oblíbence, stejně jako mezi ‚bílými‘ hvězdami ty, které rozhodně nemusím. Ovšem herecké umění s přirozenými sympatiemi a antipatiemi je jedna věc, současné trendy preferovat jedny před druhými věc jiná.

S nadsázkou by se dalo doufat, že bílým hercům zbude alespoň role Othella… Přiznám se, že je mi vcelku jedno, kdo bude hrát nového Jamese Bonda. U fiktivních postav, nota bene v případě Bondů, kterých se během natáčení kultovních akčňáků už vystřídalo po víc, by fakticky až o tolik nešlo. Změna, i ta filmová, je život. Až na to, že to nepřinesl přirozený vývoj, ale módní vlna extrémního multikulturalismu, v němž se bílý muž stává stále víc personou non grata, tedy nežádoucí.

Je pochopitelné, že naopak těmto počinům spousta lidí tleská a nijak jim to nezazlívám. Vidí prostě věci jinak. Pokud jde ale o historické postavy, pak mi to přijde spíš jako přetvařování, než ztvárňování. A, alespoň u nás, se zatím tleská jen podobným kouskům, které se naší historie nedotýkají. Ovšem co se stane, až přijde okamžik, kdy se někdo se vší vážností začne zaobírat myšlenkou natočit životopisný film třeba o Václavu Havlovi, kde by byla hlavní role obsazena podle nejnovějšího střihu? Tedy že by se bývalý prezident tak nějak změnil k nepoznání? Došlo by jim konečně, že nic se nemá přehánět nebo by se naopak začali předhánět v prohlášeních, jak by Václav Havel bezesporu takový umělecký počin uvítal? A což teprve až se postoupí ještě o krok dál a budou do hlavních mužských rolí obsazovány ženy?

V rámci politické korektnosti je ale obsazování filmových a divadelních rolí jen pitoreskním obrázkem. Mnohem víc mě děsí trend odstraňování bust a podobizen ‚bílých‘ vědců i důležitých postav historie z chodeb univerzit a vysokých škol, aby z toho neměli zahraniční studenti jiných ras deprese. I když mně osobně spíš přijde, že si z akademiků dělají trochu i legraci a zkouší, kam až je politická korektnost ochotna zajít. Jak dlouho ale potrvá, než nějaká akademická hlava se bude snažit tento nápad prosadit i u nás? Anebo že by se nápad už zrodil, akorát ještě doba nenazrála a zatím jsme na to připravováni příklady zvenčí? Realita dneška mi přijde spíš virtuální, a tajně doufám, že tomu tak je! Že nastane okamžik, kdy se dojde na konec, vytáhne se DVD z  počítače a znovu začneme žít skutečné životy.  

Autor: Miloslav Havelka | pátek 24.8.2018 7:28 | karma článku: 36,94 | přečteno: 1682x