Od Božího rána se na nás hrnou apokalyptické scénáře následků odchodu Velké Británie z Evropské unie. Co to ale znamená ve skutečnosti? Stalo se něco, s čím vrcholní politici příliš nepočítali a nebyli na to připraveni
BREXIT by měl být pomyslným zdviženým prstem i pro naše politické špičky. Ne přímo, jako hrozba i našeho odchodu z EU, i když nejspíš i tyto hlasy posílí, ale jako fakt, že nemají ani tušení, co si lidé myslí, co jim vadí a co je pro ně vůbec důležité. I premiér Cameron nejspíš referendum o vystoupení z EU vyhlašoval v přesvědčení, že to naopak utvrdí jeho evropskou pozici a zatne tipec všem nespokojencům, které možná považoval jen za hrstku splašenců. A ono je všechno jinak!
Ovšem trochu nelogické mi přijdou všechny katastrofické předpovědi, které především samotnou Británii nyní uvrhují do období temna. Měna padá na třicetileté minimum. Kdo o tom rozhodl? Trh? Kdo je TRH? Kdo nastavuje výchozí hodnoty KOLIK ZA CO? Kdo určuje, kdo je na trhu hodný a kdo zlý? Komu že je potřeba pomoct a koho potopit? Není to jenom taková společenská hra, která má svoji strategii a předepsaný počet hráčů?
Další otázkou je ohrožení vzájemného obchodování. Copak od tohoto okamžiku na ostrovech nebudou potřebovat nová auta nebo jiné zboží? Určitě budou. Nicméně si je budou moct dojednat jinou cestou. Co to znamená? Neznamená to náhodou, že evropský trh s nařizováním a kvótami, kdo co může vyrábět a komu to prodávat, je tak trochu pokřivený? Můžou tedy vrcholní evropští představitelé posuzovat, koho uznat, či neuznat za tržní ekonomiku, když v některých aspektech sama unijní ekonomika není tržní?
Nedá se v tuto chvíli odhadnout, co BREXIT přinese, respektive odnese. Ale stále mi to vrací jednu paralelu z doby, kdy se chystalo rozdělení Československa. Ačkoliv jsem tehdy byl pro zachování společného státu, nepotvrdily se v ničem předpovědi, že po odtržení, nejpozději do několika týdnů, slovenská ekonomika zkolabuje, bratři Slováci si svoji touhu po samostatnosti ‚vyžerou‘ až do hořkého dna. A nestalo se. Zatímco Česká republika pokračovala jako nástupnický stát, Slovensko se muselo z bodu NULA postavit na vlastní nohy a, měřeno EVROPSKY, přijetím eura je dnes dál, než my. Tím nechci říct, že po zavedení evropské měny toužím, je to jen příměr k tomu, co nám předhazují vykladači BREXITU. Nejspíš s jistotou opravdu nikdo nedokáže v tuto chvíli říct, jaké budou ztráty a naopak pozitiva. Spíš by to měli evropští politici chápat jako výrazné memento. Mám ale naopak obavy, že reakcí bude ještě větší přitažení evropských opratí. Bohužel!
