Světla a stíny podzimu

Mlha se líně převaluje v údolí a vrcholky stromů jen špičkami svých rozložitých korun vystupují z jejího objetí. Vstoupit do království prastarého hvozdu, který ani dnes, po tisíciletích neztratil nic ze své tajemné krásy...

 Lehce našlapovat do barevné palety listů, která ukládajíc se k zimnímu spánku pokrýla lesní pěšiny. Dotýkat se rukama drsné kůry stromů nebo hladit jemné mechové poštáře nesměle vykukující z pod záplavy podzimu. Dýchat ten vzduch vonící volností a svobodou. Naslouchat bublání potůčku a jen tak se napít jeho chladivých vod. Nechat se prostupovat těmi světly a stíny které dokážou tak něžně hladit unavenou duši...