Dovolená nanečisto aneb Istrií křížem krážem :0)

"Letos žádná dovolená", prohlásí malá Maggie, když koncem května plánujeme prázdniny. "Tak jo", prohlásím já odevzdaně, ale už si v duchu maluju kam pojedem. No kam jinam? K móóóři :0)

Tedy abych pravdu řekl, představa, že se hodiny a hodiny povaluju na pláži mne děsí. Okoupat se, to jo, zaplavat si, super, ale chytat dlouhé hodiny bronz v tom příšerným horku (pro mne tedy víc než 25°C), děkuju, nemusím. Abych se ale vrátil do děje: Maggii zatím nechávám při tom, že dovolená letos ne, ale celé prázdniny pak plánuju jak v polovině září vyrazíme. A víte co? Vezmu vás letos s sebou všechny !!!

Už vás mladá paní slyším, jak namítáte, že se do auta všichni zájemci nevejdou. Nebude to třeba, dokonce ani kufry balit nemusíte, letos jedeme k moři trochu jinak,  totiž, ehmm, prstem po mapě...;0)

Tak si se mnou otevřete mapu Istrie a dobře sledujte - vyrážíme...

Cesta probíhá rychle a bez problémů - žádných osm hodin v autě prostě nehrozí. Dokonce i ubytování v základním táboře naší cesty odpadá. Mimochodem, Novigrad je velmi pěkné a v porovnání s ostatními i relativně klidné město.

Další zastávkou naší virtuální cesty bude ospale líná vesnice Sveti Lovreč. Netušíte-li co znamená výraz "ospale líná", posaďte se se dvěmi či třemi domorodci před místním krámkem a dozajista to pochopíte...

O kus dál, na konci Limského zálivu leží Dvigrad. Opevněné město (dnes spíše ruiny), které obyvatelé opustili po epidemii moru a už ho nikdy nezabydleli. Život se sem po létech přeci jenom vrátil, žel jen prostřednictvím turistů...

Přejíždíme dál na východní pobřeží polostrova a serpentinami sjíždíme do zajimavého, turistického letoviska Rabac.

Cestou zpátky nelze minout Labin, jedno z těch pro Istrii tak typických měst umístěných na vrcholu kopce.

Další cesta nás povede po západním pobřeží směrem na sever. Městu Umag na chuť nějak nepřicházím, byť historické jádro oplývá mnoha zajímavostmi, ale "proti gustu žádnej dišputát". Jediné, na co nezapomenu, je zdejší kouzelné moře, to tedy stojí za pohled, foto i vykoupání :0)

O kus dál, v Savudrii, se situace snad jen s vyjímkou místního majáku opakuje, ale západ slunce i koupání na místní pláži to bohatě vynahradí...

Dnes nás čeká cesta údolím řeky Mirny a pár perel ukrytých v kopcích na sever od údolí. První z nich je opevněné městečko Grožnjan. Sídlo mnoha umělců a jejich ateliérů. V sezóně bude zřejmě obležené turisty, ale teď v polovině září je příjemně ospalé a klidné...

Kousek dál nahoře, na kopci s krásnou vyhlídkou na jih i sever, stojí městečko jménem Oprtalj. Mám-li být upřímný, ze všeho nejvíc mne zde nakonec zaujaly místní chlupaté krasavice :0)

Sjíždíme dolů a za řekou Mirnou se vyšplháme na další kopec, který si tu nějakým podivným řízením geologických procesů vyrostl téměř uprostřed údolí. Zdejší dominanta, viditelná zdaleka a z obou stran údolí, má jméno Motovun. 

Vyhlídka z jakéhosi předhradí či nádvoří do údolí Mirny bezesporu stojí za to a ta výborná místní pizza - no prostě mňam...

Tak tohle místo rozhodně stojí za návštěvu, přestože je poněkud z ruky od hlavních cest. Hum je údajně nejmenším městem světa :o) Těch pár domů uvnitř hradeb o velikosti středně velkého hradu pohodlně obejdeme za deset minut a uvnitř v ulicích, se svým ničím nerušeným zachovalým středověkým koloritem, se ocitáme jako v jiné časové dimenzi.

Cestou zpátky na západní pobřeží se ještě zastavujeme v Buzetu. Staré město na křižovatce cest, postavené (jak jinak) na kopci, zajímavě kontrastuje s relativně moderním novým městem dole v údolí.

Po nezbytné ranní koupeli nás čeká cesta na jih, do největšího města Istrie, Puly. Musím říct, že Pula je, alespoň pro mne, městem velkých protikladů. Jsem milovníkem harmonie a zdejší kontrast mezi starověkými památkami a moderní zástavbou je  na můj vkus až příliš velký. Něčí nápad, postavit doprostřed starověkého amfiteátru nějaké prapodivné monstrum z ocelových trubek sloužících snad jako poodium, mi přijde ne-li barbarský, tak minimálně diskutabilní. Navíc je zde i v polovině září turistů víc, než je mi milé. Přes to všechno bych Pulu příště neminul. Ten, kdo neviděl zdejší "koloseum" , jako by snad na Istrii ani nebyl. Malá zajížďka na jižní cíp polostrova do města Medulin je pak o to milejší, zvláště pro ty , kteří s sebou mají děti. Na zdejší písečné pláži je snad i sto metrů od břehu pořád vody jen do pasu :0)

Tak tenhle výšlap do pohoří Učka je po cestách minulých dní opravdovou lahůdkou (alespoň tedy pro ty, co milují lesy , kopce a klid) a ta odměna v podobě panoramatického kruhového výhledu z místní nejvyšší hory "Vojak" je prostě skvostná. Při dobrém počasí odsud přehlédnete téměř celý polostrov. Stojí to ale trochu námahy, kor když vystupujete na vrchol od východního pobřeží. Místních 1400 m.n.m., je totiž zároveň i převýšení , které musíte zdolat :0(

Po tom namáhavém výstupu si zasloužíme den odpočinku a chládek v podzemí, v jeskyni Jama Baredine, příjde vhod. Příjemné koupání v nedalekém letovisku Poreč v zelené či modré laguně bezpochyby  stojí za to.

To, alespoň pro nás nejkrásnější, pobřežní město Rovinj, si necháváme nakonec. Je to taková západní perla Istrie a místní pláže, noční život a západy slunce tu prostě nemají chybu !

Cesta domů probíhá stejně rychle jako cesta tam. A pro opravdové znalce musím přiznat jednu drobnou faktografickou chybu, které jsem se úmyslně dopustil při adresování fotografií. Tak schválně jestli ji objevíte...