V jednom ze svých dřívějších zaměstnání jsem narazila. Všechno, co jsme dostali navíc, se odevzdávalo a na konci měsíce obdrželi nějakou částku. Mě začalo zajímat, proč je mezitím takový záhadný rozdíl. To byl ale průšvih! Ale aspoň jedno pozitivum z toho vyplynulo: dýškovné se konečně opravdu zvedlo. Jen jeho neprůhlednost zůstala.
Je mi dodnes záhadou, kde je, nebo na čí straně je vlastně pravda, neboli komu dýška patří? Vím, že různá pohostinná zařízení to řeší různě, někde i dost razantně, až k výrazu "krádež", pokud si personál spropitné nechá. Když se jdu někam najíst, tak restauraci zaplatím nemalou částku za jídlo, někdy ještě doprovázeno záhadnou přirážkou zvanou couvert (souhlasit s ní nemusím, ale zaplatit ano, nechápu proč) a pak chci, podle spokojenosti s obsluhou, dát něco navíc. Předpokládám, asi i trochu naivně, že to bude přilepšení k nevelkému číšnickému platu šikovnému, ochotnému a příjemnému pracantovi, nikoliv příspěvek panu majiteli! Ten už svoje dostal.
Přetlak pracovníků na trhu práce by neměl vést k zapomínání na to, co znamená pozitivní motivace. Protože kvantita nikdy nemůže nahradit kvalitu. Spokojený a dobře naladěný personál je určitě půlka úspěchu na cestě ke spokojenému hostu. A o tom by snad všechny služby měly být. Nebo ne?
