Evropou zmítají nájezdy cizích agresivních chlapů úplně jiného naturelu a co dělají místní muži? Neví si rady. Posedávají po kancelářích, rokují, vydávají prohlášení, žvaní, hádají se a v praxi se nic neděje, žádná akce.
Zdá se, že největší místní chlap v politice je paní Merklová. Muži v těchto končinách hodně zlenivěli. Zvykli si na ženskou iniciativu, která si často raději všechno zařídí, udělá a pořeší sama, než by čekala až se mužům bude chtít. Muži zase hledají svoji novu roli a půdu pod nohama. A jak až příliš často čteme nebo se dozvídáme z okolí, obracejí svoji sílu a frustraci směrem k domácímu násilí.
Ale zpět k současnému problému. Jedna kamarádka, po návratu z dovolené ze zahraničí, pronesla velmi zajímavou myšlenku: "Jako žena bych od mužů očekávala ochranu, razantní a rozhodnou". Jenže to se neděje. Muži sice mají zabrané všechny rozhodující a vedoucí posty, ale umí si pouze hlídat finanční toky tak, aby se jim dostávalo bohaté odměny oficiálně i neoficiálně, vydávat mnohdy nesmyslná opatření a zákony komplikující praktický život, ale neumí se postavit na obranu vlastního území. Válčení a péče tímto směrem kdesi na druhém konci světa je baví a vysílají vojáky kdoví kam, ale doma - jak se ukazuje - si vlastně neví rady. Jedni obviňují druhé z xenofobie a ošklivých prohlášení na adresu valících se vetřelců a z těchto důvodů se bojí akce, ale nikdo netuší, až se problém totálně vymkne kontrole, co se bude dít, protože už může být pozdě.
Muži činu vědí co chtějí - za každou cenu obsadit území, kde se podle jejich snů a vizí budou mít určitě jako v ráji, kde jim to ti úspěšnější zařídí, zatímco doma to neumí a nezvládají Evropští muži slova na to bezradně koukají a neví co mají dělat a možná se jim ani do toho kyselého jablka nechce kousnout. Jenže ono samo nezmizí. Otázka je: "Kam zmizeli MUŽI?"
