151| Jak nezačal nový rok úplně nejlíp

3 v jednom. 3 epizody: ohňostroj, který nebyl pro mě ... směna, která byla mnou zapomenuta ... léky, které nebyly skladem a ještě pár dalších postřehů... 

Jak nezačal dobře nový rok

Samota mi leze na mozek. Pokud má ovšem po čem lézt. Před svátky jsem potkal Hanu, kdysi jsme spolu chodili. Pozval jsem ji 1. ledna do Ostravy na ohňostroj. Překvapivě souhlasila. Má fantazie se rozjela na plný výkon: ohňostroj, pozvání na svařáček, pokec, unaveno – kdo by šel ven do té klendry? Uklidím v garsonce a ve čtvrt na 6 vyrážím pro Hanku.

„Ahoj! Nebude ti vadit, když Roman (syn) s přítelkyní pojedou s námi, že?“ Než stačím něco říct, jsou všichni uvnitř. Samozřejmě, že mi to vadí! Právě padl hlavní bod mého večerního a doufajíc, že i nočního programu. Ostrava je totálně ucpaná, popojíždíme k cíli jen velmi zvolna... Jsme tu – vilová čtvrť. Zaparkuji a dvě stanice dojedeme tramvají - právě jede. Výborně, za 3 minuty je začátek, všechno klaplo!

Účet bez hostinského

Všechno ne, zvoní mi mobil. Kolega se ptá, kdy se hodlám dostavit do práce. No kdy, mám 3 dny volno, tak snad ve čtvrtek, ne? … „Ty opičáku, před půl hodinou jsi tady měl být, máš noční! Takže se tě táži naposled, přijedeš-li a kdy?“

Říkám, že do 30 minut … a dorazil za 29. Jenže bez svačiny, pc, uniformy… Rozhodnuto, jedu domů pro chybějící věci. Makám, policajti jsou dnes, doufám, na Aralce. Za hodinu jsem nazpět. Vykládám si s kolegou, kterému se najednou nechce domů. Za chvíli olituje … kruci, kde mám to pc?

„Jiří, jsem vůl, já ho nechal doma!“ … „Vůl jsem já, že jsem nezmizel. A potřebuješ ho vůbec?“ blbá otázka. Takže já jedu … on dál zůstává.

V půl 10 jsem zpět. A Jiří raději rychle mizí... Procházím poštu. Kamarád, můj honorární tajemník, souhlasí s výletem. Souhlasí a těší se. Sakryšky, tak na výlet, který jsem si sám vymyslel ... jsem si taky sám zapomněl. Crazy idea: 2 dny v Tatrách. Nic, výlet se zruší - chci zrušit rezervaci pokoje. Změna! Nic se neruší, storno poplatek = plná cena. Naopak, kupuji slovenskou dálničku. A sepisuji úkoly:

5:30 domů, spát

8:00 budíček: zabalit, zhygienalizovat, pro tajemníka, a do Karviné, Hornické… Ne, nemám službu, dnes budu za pacoše, jdu na kontrolu – v 11 hodin. Pojedu raději dřív…

10:30 čekárna je plná! Střílel bych, padá na mne depka … kdybych nepotřeboval ty tablety, myslím jako prášky, tak tu netvrdnu!

12:00 pádím do přízemí, do lékárny, modlím se, ať je mají, tablety! Zbytečně! Nemají, ale objednají. Zítra dopo tu budou. Jenže zítra dopo tu nejbudu zasejc já! Nu což, zastavím se na večer... "Ale zítra je pátek, zavíráme ve 2 hodiny,“ slyším jobovku z úst krásné lékárničky. Myslím, že ji neznám, asi nová. Normálně bych se pokusil zaflirtovat, hledat řešení. Jenže jsem vygumovanej, dnešní dávku jsem si snížil na polovinu, pokus přemýšlet je tak odsouzen k nezdaru. Rezignovaně prohlásím: „OK, přijedeme zítra do 14 hodin!“ … a teď už padáme, na hotelu máme být ve tři... Nejsme!

V 16:05 parkuji před hotelem. Rychle se ubytovat a šup do města, dokud je ještě vidět. Pozdě! Vidět jen tmu a stánkaři to balí. Odbočka ke kolibě? OK! Dáme halušky! Pivo, kafe, štrůdl! 30 euro v pr….,  ale žijeme jen jednou!

V 18:30 vcházíme do místní 4hvězdy hotelu ... a na recepci potkáváme moji ex. Cože tu dělá? Slaví narozky – fajn, slavíme všichni.

Ve 22:30 návrat na penzion. Tajemník grogy! Odpadl, umyl se a usnul. Doufám, že nebude chrápat. Doufám marně! Vstávám, otvírám pc a dělám korektury.

Nazítří v 08:00 tajemník vstává a jde fotit sníh. Pravda letos horké zboží! Konečně usínám.

V 09:20 vzbuzen mobilem, vzápětí debilem, sorry tajemníkem ... jdeme na snídani – uznávám, vskutku královskou. Miluji hotelové snídaně!

V 09:50 se ploužím na pokoj, pocity? Identické jako měl vlk, když sežral babinu, Karkulku a myslivce! Prostě - je mi těžko. Do 10 vyklidit pokoj? Stěží. Mizím v koupelně.

10:10 zajímavé, nejlepší nápady  dostávám vždy ve sprše nebo na hajzlíku. Do 14 Karvinou nedám, ale… rychle pc, hledám číslo na lékárnu. Že mě to hned nenapadlo!

11:00 poslední rozloučení s recepční, poslední fotky u jezera, poslední nákupy…

12:15 vyjíždíme!

13:50 stavíme u koliby, tajemník si jde koupit sýry a klobásky, já se modlím, aby mi plán vyšel…

13:55 „Dobrý den, lékárna HN, Šulcová, co pro vás mohu udělat?“ táže se magistra Šulcová. Ó, kdyby tušila, rychle by spojení rozpojila! Předestřu jí situaci a sdělím i řešení: "Nestíhám přijet, ale vím, co s tím! Můžete mi léky i s účtem nechat u kolegy Stárka na recepci. Kolem čtvrté se pro ně zastavím.“

„No, to tedy nevím, to je proti všem předpisům. Jak to vůbec myslíte – říkáte kolegy Stárka, vy znáte naši ochranku?“ nechápe nic paní Š., čemuž se nedivím a moje další věta ji už dostane do kolen. „Kdyby jen Stárka, zapomněl jsem jako na smrt vám říci, že i já někdy u vás sloužím, na záskok.

Na druhém konci je ticho: Magistra Šulcová zřejmě zvažuje pravděpodobnost verzí\: 1. blázen, 2. mystery shoping, 3. brutální fór, 4. skrytá kamera, 5. blázen anebo pracovník ochranky – takže blázen! Přesto nakonec s mým návrhem souhlasí!

14:00 tajemník má nakoupíno, já vyřízenej – nálada rázem v plusových hodnotách!

V 16:50 vcházím do nemocnice, Stárek hraje hry, o mně neví, ukradli by ho i s recepcí… Zařvu: „To je přepadení! Prachy, zlato, mobil a hlavně prášky pro Máchu – rychle sem nebo…“ tý vole, a už mám pepřák ve xichtě…!

Ještě v 17:20 slzím, nadávám a polykám prášky… „Omlouvám se, ale zavinil sis to sám...“ Hmm, má pravdu, ale kdo mu o ni stojí? ... „Hele já mám ještě volno a pak 2 noční, tak je to na tobě: ráno předej paní Šulcové peníze, moji knihu a sladkej dík. A vzkaž jí, že se příští týden zastavím poděkovat osobně.

O týden později

Umytý, oholený, navoněný, v civilu sedám do auta a jedu do HN – ač nemám službu. O magistře Š. vím jen jedno:  že je hodná, milá a ochotná. Nevím, jak vypadá, kolik je jí let, zda vůbec čte. Nevím ani, zda je v práci. Věřím v osud a ve svou kostku věštby. Padla mi pětka. 3x za sebou! To je přijatelné, i když šestka by byla lepší. V lepším případě kamarádka, v horším známá v lékárně.

Když padne 6 – milostné sci-fi

„Přeji všem dobré skoro poledne!“ vstupuji do nemocniční lékárny. Nechodím tu často, léky mi předepisuje doktorka smskou a sloužím hlavně noční a víkendy, takže se s osazenstvem nemodcniční lékárny víceméně míjím. Spíš více než méně. Ženy vidím 3. Zda je mezi nima pmŠ? Netuším. Tak ne, 3. žena je muž, výběr se zužuje. 2. žena u volného prodeje počítá odchod do penze na měsíce, možná týdny – rozhodně ne na roky. Takže pokud tu pmŠ je, musí to být ta hezká brunetka u receptů. Věk? Ten hádat neumím, ale zkusím tipnout: něco mezi 25 a 50? Širokej rozptyl? OK. Tak 37 let, 5 měsíců a 3 dny ... zhruba asi.

„I vám pane Mácho, copak vás přivádí?“ ptá se má favoritka, která nemá s mou identifikací problém.

„2 věci, řekl bych: osobně poděkovat a pak také vám podepsat knížku. Až umřu, stoupne tím její cena na dvojnásobek. Teda, pokud ji ještě máte.“

„Jste vtipnej, knížka má výsostné místo na mém nočním stolku, což mě právě teď dost mrzí,“ odpoví pmŠ … a skutečně vypadá, že jí to mrzí.

„Nebuďte smutná, pokud jsou k dispozici alespoň 2 možná řešení problému, není důvod smutit. A já to vidím na podpis příště nebo ještě dnes u vás doma," a teď se ukáže pravdivost tří pětek. Darmo snad nepadly - však pro sichr smířen s 1. variantou. A vypadá to, že kostky nelhaly: "Dobrá dejte mi 10 minut a můžeme jet!" slyším, co jsem slyšet chtěl. Skvostný odhad. Za 10 + 12 minut vstupuji do moderně zařízeného třípokojáku na sídlišti. Jsem usazen do mohutného křesla, leč s nelibostí sleduji pmŠ, jak mi mizí za dveřmi ložnice. To je devalvace věštby, kterou nelze dopustit ... překvapivě hbitě vstávám a mířím ke dveřím lozničním ... pmŠ se usměje a ani ne moc překvapeně namítne: "Ale Vítku, tady nemám propisku, nebuď pořád tak hrrr! Čas není proti nám, nemyslíš?" ... A zase má pravdu! Nemyslím. Teda na nic jiného, než na okamžik, kdy ji budu moci položit na rozestlané letiště a na chvíle poté následující... A co dál?

Variant bezpočet, ale nebaví mě psaní do šuplíku. Pokud bude zájem – budu psát. Pokud bude zájem. Zatím si vezmu 1x brufen a paralen. 35 korun? Tady prosím. Mějte se príma a děkuji.