18 / Happy end není pravidlem

Jmenuji se Michal, let mám, že je ani kalkulačka nespočítá. Zrozen na Štvanici, dorostl v Karlíně věku rekruta. Vojna není kojná, ale v Levicích, v kuchyni se přežít dala. Co pak, do Prahy? Proč, i v Ostravě je fajně. 

Slabost pro Slovensko a Slovenky zůstala. Na prázdniny k moři? Ne, na horách je líp. Jenže čeho je moc, toho je příliš. 22 prázdninovými pobyty v Popradu a okolí jsem dětem hory na dlouhou dobu znechutil. Změna destinace - horská panoramata nahradila městská džungle a nakonec v Prešpurku električky jezdí taky. Cože? Název zní povědomě, ale najít ho na mapě se nedaří. Jestli to nebude tím, že byl v roce 1920 přejmenován právě na Bratislavu! Městečko v té době 25tisícové, obyvatelstvo převážně německého původu. A jestli se o Praze říká, že je nejmenším velkoměstem Evropy, pak Bratislava je největším evropským maloměstem (.. a co se říká o Brnu? Nic – publikovatelného). 

OK, historii města mám v hlavě, znám infrastrukturu, pohledy z Hradu, věží i z vodní hladiny. Orientuji se v městské dopravě, v centru historickém i obchodním, koupat se jezdíme (čtyřkou) na Zlaté Piesky. Na netu sleduji slovenskou politickou (ne)kulturu, sportovní úspěchy (Slafkovsky a Nemec = jednička a dvojka letošního draftu NHL!) i porážky… Co je Apollo? Hudební  skupina, nejnovější most přes Dunaj, ale především hotel v části Ružinov, zřejmě z 50 let… Otázka zní, proč tento text (teď – ve 23:38h, 03:22h) vlastně píši? Slíbil jsem napsat nejkrásnější ‚Bratislavance‘ … (zkráceně Blance), povoláním recepční právě v Apollu, povídku. Slib zřejmě bláhový … doufám v to, že dojemný příběh ji donutí přehodnotit zápornou odpověď na mou nabídku: popovídat si spolu nad dvoudeckou vínka. Povedlo se? Vstupme přímo do děje a uvidíme…

8:45 / v tu dobu už měl, dle jízdního řádu, brzdit můj vlak (EC 101 z Bohumína) v Břeclavi a já před sebou 85 minut čekání na příjezd pražského rychlíku, v kterým jede kámoš Petr. Jenomže 3 výluky na trati znamenají zpoždění 56 minut, takže stačím jen zajít na toaletu, zblajznout v bufetu gulášovku a už běžím na 2. perón, kam právě přijíždí žluťý RJ 1041.

12:00 / brzký příchod na hotel vyřešil azyl na terase a objednávka tradičního schnitzlu a Zlatého bažantu. Úderem 14. vcházíme do recepční haly a já (ač zarytý ateista) se náhle modlím, abychom byli odbaveni na recepcí číslo 1. Důvod? Není neuhodnutelný.

12:20 / a poté se to stalo! Já, mládenec už v letech, se osměluji rychleji než na Vánoce otužilci ve Vltavě. Málokoho pustím ke slovu a snažím se být vtipný. Když už mi nenapadla ani ta nejpitomější myšlenka, pozval jsem sympatickou Blanku večer na pivko, vínko – no, vlastně na hocičo, co teče.

18:30 / máme nabitej program: po ubytování vyrážíme na degustaci vinných darů slovenské země. Po návratu z vinotéky jednomyslně odhlasujeme další bod programu: bylo by hříchem nezajít na dunajské korzo, plné pohledných dívek. Cesta je dlouhá, proto dodávám tělu potřebné tekutiny ve stánku před hotelem, zatímco Petr se snaží oblbnout mladou zmrzlinářku odvedle, což lze brát i za poslední pokus vyrazit k Dunaju genderově vyváženější … Jenže smůla, laťka byla příliš vysoko. Jdeme sami, ovšem den je náhle bez šťávy, ani pivo nic moc a něžné obyvatelky města kolem korzují v počtu menším než malém. Čo to sakru je? Vraj sviatok!

21:35 / rozladěni, unaveni se vracíme. Stánek je ještě otevřen, tak zakončíme den stylově – sektem. Po desáté náměstíčko utichá, je čas jít spát... Ale, ale, změna plánu! Na recepci se nám akosi promíchaly směny, komu se ještě nechce domů? Pro mě dobrá zpráva: přesčas robí Blanka! Jasně, méně dobrá pro ni. To vstávání jí nezávidím.

22:35 / recepce osiřela, den se končí, co bude dál? Bude-li, dočtete se – nebude-li, dojde vám, že příběh nemá hepáč. Tož dobrou!

V Bratislavě 05.07.22; 04:15