Zápisky z cest……. aneb CASOU do Iránu

V první polovině minulého týdne jsem měl možnost pobývat, jako člen parlamentní delegace PSP ČR, vedené místopředsedou parlamentu Dr. V. Filipem, na misi v iránském hlavním městě Teheránu.

Co se týká dopravy, jednalo se o cestu zcela nevšední. Delegace, spolu představiteli 17 našich exportujících společností, se dle instrukcí setkala v neděli ráno na vojenském letišti ve Kbelích. A tam na nás už čekala!  V médiích opěvovaná i zatracovaná, s nedořešenou korupční kauzou spojená,  CASA! Na cestu o délce více než 5000 kilometrů jsme se totiž vydali tímto vojenským speciálem španělské provenience.

Cesta do Teheránu sice trvala poněkud déle než vládním Boeingem, skoro 12 hodin. A také palivo jsme během cesty museli 2x dočerpávat, v turecké Ankaře. Ale zato ten zážitek! Vojenské letadlo, natřené šedozelenou kamufláží, vířící vrtule, řev turbovrtulových motorů, omezený jen mírně povinnými špunty v uších …… Prostě nádhera!

Musím konstatovat, že oproti všem negativním očekáváním, a přes spartánské vybavení letadla, které však plně odpovídá jeho vojenskému určení, se, podle mne, jedná o velmi dobrý, krásný a spolehlivý stroj, který v rukou profesionálních vojenských pilotů odvádí perfektní služby.

A ten servis…..! Během dlouhé cesty do Iránu a zpět o nás pečoval steward, oblečený sice poněkud nezvykle do battle dresu v barvě khaki, ale jinak mu nebylo absolutně co vytknout.

Samotná parlamentní a podnikatelská mise měla za hlavní cíl podpořit a obnovit skomírající obchod mezi Iránem a Českou republikou. Vždyť zatímco před uplatněním sankcí po roce 1979 jsme měli s Iránem obrat více než 500 mil. USD (tehdejší Československo), dnes se vzájemný obchod pohybuje na úrovni cca 25 milionů dolarů, tedy prakticky neexistuje. Přitom z úst iránských ministrů a nejvyšších představitelů iránského parlamentu jsme slyšeli opakovaně větu, že jejich průmysl byl vybudován především na základě německých a českých technologií a že české tradiční značky mají na trhu dodnes výborný zvuk.

Pro zajímavost, také země nynější Evropské unie měly před uplatněním sankcí obrat s Iránem dohromady přibližně 50 miliard USD. Obrat mezi  Čínou a Iránem byl tehdy na cca 4 mld. Dnes má Čína s Iránem obrat 40 miliard a Evropská unie dohromady asi 6 miliard! Jednoznačný důsledek sankcí. Přitom jen Irán představuje trh s 90ti miliony obyvatel a v okolních zemích, kam by se dalo z Iránu expandovat, žije dalších 400 milionů potenciálních zákazníků.

Irán, navzdory sankcím, relativně dobře prosperuje a na jeho trhu jsou obrovské obchodní příležitosti.  V oblasti energetiky, dopravní infrastruktury, transportních prostředků, vodního hospodářství a dalo by se ještě dlouho pokračovat. Samozřejmě že o iránský trh mají zájem dodavatelé a investoři prakticky z celého světa. Jen v hotelu jsme se během našeho krátkého pobytu setkali s obchodními delegacemi Němců, Italů a dokonce i amerických businessmanů. Všichni tam již „čekají, zakleknuti v blocích, na startovní výstřel“, tedy na skončení mezinárodních sankcí vůči Iránu.

Je proto o to více překvapivé, že u nás dosud existují nezodpovědní politici, kteří naopak zlepšování vztahů s Iránem odmítají, nebo dokonce volají po ještě větším zpřísnění sankcí. Za všechny mohu jmenovat předsedu zahraničního výboru poslanecké sněmovny Karla Schwarzenberga, který před nedávnem, vedením sněmovny navrženou pracovní cestu zahraničního výboru PSP do Iránu, striktně odmítl. Inu, ekonomická diplomacie nebyla nikdy jeho prioritou.