Obrácení „Ferdyše Pištory“, aneb veletoč redaktora Veselovského

Před týdnem mne redaktor Veselovský div že neukřižoval v ČT 24 za to, že jsem si dovolil ohledně referenda na Krymu prezentovat jiný názor než naše veřejnoprávní televize. A to bez ohledu na to, že organizace, která monitoring referenda zorganizovala nedělala nic nezákonného. A i přesto, že se monitoringu zúčastnilo dalších cca 120 pozorovatelů z různých evropských zemí, přičemž většina z nich byla dokonce členy Evropského parlamentu.

O to větší překvapení mne proto čekalo minulý pátek (28/3) v podvečer, kdy jsem náhodou vyslechl na Radiožurnálu rozhovor stejného Martina Veselovského s redaktorem Českého rozhlasu s Pavlem Polákem, který se právě vrátil z Krymu, kde byl také svědkem referenda (viz http://prehravac.rozhlas.cz/audio/3091115). Situaci na Krymu, průběh referenda a motivaci jeho účastníků paradoxně popisoval úplně stejně tak, jak jsme ji zažili my se skupinou pozorovatelů, tedy jako regulérní hlasování, bez hlavně samopalu u spánku. Ale zejména ji popsal zcela opačně než ji ve svých vstupech popisoval komentátor ČT Pazderka, používající ke svému „objektivnímu“ popisu „krymské tragedie“ takových slov jako „snad, prý, údajně, zatím nemáme nepotvrzeno, ale.....“ atd.

A světe div se! Tentýž Veselovský, který mne předtím vůbec nepustil ke slovu, mu při jeho popisu dění na Krymu souhlasně přikyvoval!! Otočil o 180 stupňů jako by se nic nestalo. Slovy Jana Wericha „A jedeme dál, kočárem černým kolem bílých skal....“.

Kde zůstala objektivita? Jak ČT tak i ČR jsou přece veřejnoprávní média, která mají za svrchovanou povinnost naši veřejnost informovat o dění ve světě bez toho, aby v nich nějací redaktoři prezentovali své názory, notabene založené na neověřených informacích.

Právě proto jsem odjel pozorovat referendum na Krym. Protože naše veřejnoprávní media jsou tak neobjektivní a tolik manipulují s naším veřejným míněním, že se stala zcela nevěrohodnými. A proto jsem se chtěl na vlastní oči přesvědčit, co je pravda a co lež.

Netvrdím, že to, co jsme na jihu viděli, muselo být 100% pravdou všude na celém Krymu, neboť jsme všude být nemohli, ale jsem si jist, že to bylo velmi daleko od katastrofické vize, kterou se nám naše média snažila předložit.

Já už jim prostě nevěřím. A proto pojedu, budu-li mít takovou možnost, na pozorovatelskou misi zase. A klidně třeba i na Papuu-Novou Guineu nebo do Grónska. Budu tak mít možnost si utvořit vlastní názor a podělit se o něj s těmi, kteří o něj stojí. Je totiž velmi mnoho lidí, kteří už se našimi médii nechtějí nechávat opíjet rohlíkem.