Na Ministerstvu zahraničí straší…..

Před několika dny všemi našimi médii proběhla informace, že se Ministerstvo zahraničí ČR konečně rozhodlo prostřednictvím diplomatické nóty intervenovat ve věci „norských dětí“ a připojit tak k tlaku na norskou stranu na vydání dětí jejich matce.

Naše „objektivní“ média však již zapomněla dodat, že matka obou synů, nezákonně držených v Norsku, byla, dle dostupných informací, zproštěna všech obvinění norské strany, týkajících se jejího údajného špatného zacházení se svými dětmi, již v lednu 2013. Pokud tedy ani po zproštění obvinění norské úřady nekonaly v matčin prospěch, bylo jednoznačnou povinností naší diplomacie intervenovat ihned! Nikoli až skoro dva roky po vyvrácení všech obvinění!

To kdyby se jednalo o americké děti, to by bylo jiné „kafe“. V průlivu Skagerrak (průliv směřující ze Severního moře k norskému hlavnímu městu) by jistě dávno kotvila americká 6. flotila se všemi svými hlavněmi namířenými na ubohé Oslo. A Norové by děti vrátili ihned, s mnoha omluvami a v hluboké úkloně. Američané, a mnohé jiné země, sebevědomější než naše, totiž své občany, opravdu reálně chrání. Rozdíl přitom vůbec není v tom, kolik válečných korábů nebo letadel mají k dispozici Američané oproti naší chudé České armádě.  Rozdíl je v práci diplomatů. V přístupu k jejich profesi, ve vědomí vlastenectví, ve svědomí, v morálce. Být diplomatem totiž není jen zajímavé a mnohdy i lukrativní zaměstnání. Je to (nebo by to alespoň být měla) opravdová služba. Služba zájmům svojí země a jejím občanům!

V ochraně Čechů v zahraničí se bohužel opakovaně zrovna nevyznamenáváme. Jako další příklad uvádím, také široce medializovaný, osud volyňských Čechů, žijících na západě Ukrajiny. Po událostech na kyjevském Majdanu, radikalizaci ukrajinských nacionalistů na západě a začátku občanské války na východě Ukrajiny, mnozí z nich vyhodnotili situaci jako nebezpečnou a neperspektivní a rozhodli se obrátit na naši ambasádu v Kyjevě s žádostí o informace a pomoc při přestěhování do České republiky. Vzhledem k tomu, že se jednalo ukrajinské občany českého původu, neměl být s přestěhováním problém.

Jenže byl. Nehodilo se to „do krámu“ naší diplomacii, která slepě, po vzoru Bruselu, vynášela do nebe ukrajinskou vládu dosazenou Majdanem, a nacionalistické bojůvky jako Pravý sektor nebo politickou stranu Svoboda prezentovala, div že ne, jako samaritány a etalon demokracie. Proto se z pěti set žadatelů o přestěhování stalo asi třicet „vychytralých vykuků“, toužících jen a jen po ekonomických výhodách. Poté co však do děje vstoupil prezident Zeman a nechal, na základě stížnosti „Volyňáků“ situaci prošetřit Ministerstvem vnitra, ukázalo se, že představitelé české ambasády v Kyjevě a našeho Ministerstva zahraničí podávali veřejnosti nepravdivé informace. Zájemců o přestěhování bylo více než pět set a skoro stovka volyňských Čechů již žádost o přestěhování podala. A další se hlásí.

Neblahou roli v této kauze sehrál současný český velvyslanec v Kyjevě, který místo názorů a zájmů naší vlády a České republiky, vehementně hájí spíše názory a zájmy pánů Schwarzenberka a Štětiny, fanatických zastánců Majdanu a krvavého řešení občanské války na východě Ukrajiny. A aby toho nebylo málo, ministr zahraničí Zaorálek se pana velvyslance ještě neméně vehementně zastal.

Jakoby na Ministerstvu zahraničí ČR nebyl již celý rok nový Pán, ale vládl mu nadále, prostřednictvím svých věrných poddaných (úředníků), (knížepán) Schwarzenberk.

Nebo že by to byl jeho Duch?