Majdan v Praze pod taktovkou primátora Hudečka?

Tomáš Hudeček byl od chvíle, kdy jako primátor hlavního města vstoupil ve veřejnou známost, vždy loajálním zástupcem TOP 09 a náležitě odhodlaným propagátorem názorů, které jsou pro tuto stranu typické. Proto jsme od loňského léta byli z jeho strany svědky takových kroků, jako bylo teatrální odmítnutí návštěvy tehdejšího ukrajinského prezidenta Janukovyče, kterého do Prahy jako hlavního města naší země pozval prezident Zeman.

Nejnovější iniciativa pražského primátora se rovněž týká dění kolem Ukrajiny, respektive Ruska, které západní „hlavní proud“ už tak nějak automaticky prohlašuje za agresora, a pochybovače teze o ruské invazi rovnou škatulkuje jako podivíny.

Patrně pod vlivem všemožných sankcí, které EU na Rusko sesílá, se rozhodl přispět svým dílem i primátor Hudeček. Z titulu hlavy metropole se v minulém týdnu rozhodl pozastavit partnerství Prahy s Moskvou a Petrohradem.

„Zůstáváme přáteli s ruskými lidmi, odmítáme však imperiální politiku Kremlu,“ pokusil se primátor o vysvětlení, ale podle mého názoru těmito slovy ještě více odhalil pochybnost svého kroku. Partnerství mezi městy, které je dnes běžné po celém světě, slouží právě k posilování přátelství mezi obyvateli měst, a proto by nemělo být závislé na momentálních politických náladách na jejich radnicích. Účel těchto partnerství má být hospodářský, společenský, kulturní- proto si lze těžko představit, že se toto partnerství bude při každém politickém otřesu přerušovat a zase obnovovat jak v nějaké laciné telenovele.

Lidé z Moskvy a Petrohradu nemají nic společného s událostmi vzdálenými stovky kilometrů od jejich domovů, které se odehrávají v jiné zemi a je velmi pochybné, zda s nimi jejich země má vůbec něco společného.

Spíše komediální aspekt pak celé věci dodalo to, že pan Hudeček přátelství s ruskými městy pozastavil až od poloviny září, protože dřívější platnost jeho „sankcí“ by zmařila dlouho chystané a očekávané Dny St. Peterburgu v Praze. Na jednu stranu je potěšitelné, že primátor svou horlivostí nezpůsobil mezinárodní ostudu, ale na druhou stranu tato fraška s „odkladem“ přerušení partnerství jasně ukázala nesmyslnost jeho kroku.

Není to bohužel jen toto gesto pražského primátora, co ukazuje absurditu současného dění kolem Ukrajiny. V posledních dnech jsme svědky „Pražského majdanu“, kýčovité demonstrace, mající povzbudit „odvahu a vůli“ českých politiků postavit se Rusku. Tato nátlaková akce má v centru Prahy probíhat až do osmnáctého listopadu, prvního výročí vypuknutí událostí v Kyjevě, které přivedly k moci současnou vládu.

Organizátoři, z nichž značnou část tvoří v Praze žijící Ukrajinci, by chtěli stejně jako na kyjevském Náměstí nezávislosti provádět jakousi permanentní demonstraci, při které by na veřejném prostranství v centru města dokonce i přespávali. Nyní žádají pražské úřady, aby jim k tomu vydaly povolení. Jsem velmi zvědav, jakým způsobem se vedení města k tomuto zcela bezprecedentnímu požadavku postaví.

Představa, že v centru města, v památkové zóně se statutem památky UNESCO, budou několik měsíců kolektivně vegetovat lidé, je podle mě natolik zásadní, že by k tomu měl být skutečně významný důvod. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale takto zásadní důvod nevidím. Sám jsem měl v neděli možnost tento pražský Majdan vidět, a ohromujícím dojmem na mě rozhodně nezapůsobil. Je to tam takové, no, ušmudlané. Kolem dvou stanů s nápisy se tam točí pár lidiček, kteří by asi za Ukrajinu bojovat šli stěží. Ještě tak pokřikovat na náměstích...